Slovníček pro desátá léta (díl 1: od 3D tisku po GTD)

V tašce s sebou tahají MacBook Air, čtečku Kindle a notýsek Moleskine. Co ale nosí generace dnešních mladých profesionálů, dvacátníků a třicátníků, geeků a hipsterů v hlavě? Kdybyste jim ji vysypali na stůl podobně jako tu brašnu, vyvalí se z ní ironický humor a chytlavé novotvary z knih Tima Ferrisse a Malcolma Gladwella.

To vše by bylo obalené chomáčky ideologie, které esejista Evgeny Morozov ve své poslední knize To Save Everything, Click Here přezdívá „internetcentrismus“. Spočívá ve víře ve spásnou moc Sítě: v přesvědčení, že díky technologiím můžeme být produktivnější, organizovanější, chytřejší, zdravější, bohatší a svobodnější.

Slovníku mladých technomilů není tak těžké porozumět, jak se může na první pohled zdát. Ba naopak: je docela jednoduché jej prokouknout. Ani samotní geekové kolikrát nerozumí tomu, o čem přesně vlastně mluví: všechny ty long taily a startupy mnohdy fungují podobně jako normalizační přestavby a inovace. Tedy ne ke sdělení velkých myšlenek, ale k obyčejnému ujištění se, že jsou všichni pořád na stejné lodi.

Následující slovník se vám bude hodit, ať už se chcete přidat na palubu, anebo se pošklebovat ze břehu.

3D tiskárna

Mašina, která umí tisknout věci. Dělá to podobně jako inkoustová tiskárna: kapičku po kapičce nanáší vrstvy materiálu, obvykle plastu, než je výrobek kompletní.

Nejlevnější 3D tiskárny stojí několik desítek tisíc a vejdou se na kancelářský stůl.

3D tisk zrychluje prototypování: designéři si díky němu mohou své návrhy osahat během několika hodin. Dál zjednodušuje malosériovou výrobu, takže například některé náhradní díly lze tisknout na vyžádání a není třeba je skladovat; viz long tail.

Geekové věří, že 3D tiskárny časem promění průmyslovou výrobu stejným způsobem, jako domácí tiskárny obrátily naruby publikování. Tedy že si obyčejní lidé budou sami vyrábět předměty denní potřeby - ať už navržené samostatně, postavené podle otevřeného návrhu staženého z internetu, nebo dokonce pirátské kopie značkových originálů. Případně rovnou jinak nedostupné zbraně.


  • 3D tisk i další technologie pro „garážovou výrobu“ popisuje čtivě, byť s přílišnou dávkou nadšení, Chris Anderson v knize Makers: The New Industrial Revolution (vydalo nakladatelství Random House v říjnu 2012).
  • Významným průkopníkem 3D tisku v ČR je Josef Průša. Vyrábí a zdokonaluje tiskárny v rámci otevřeného projektu RepRap. Projekty jako tento jsou hardwarovou analogií svobodného softwaru, zveřejňuje se u nich veškerá dokumentace, aby si podle ní kdokoli mohl postavit vlastní tiskárnu. Konečným cílem projektu je úplná sebereplikace, tedy stroj, který dovede vyrobit sám sebe.
  • Dobrým popisem světa, v němž dokonalé 3D tiskárny patří k běžné technologické výbavě, je sci-fi Neala Stephensona Diamantový věk.

Antikřehkost

Co je opakem křehkého? Kdepak pevné. Pevnému rány pouze nevadí. Opakem křehkého je antikřehké, neboť to z ran a šoků vyloženě prospívá.

Antikřehká jsou svalová vlákna i sláva bulvárních hvězdiček: pokuste se jim uškodit, a jen je tím posílíte. Nebo letecká doprava: každá havárie totiž vede k novým bezpečnostním opatřením, čímž sníží pravděpodobnost dalšího podobného neštěstí.

Opakem je globální finanční systém: s každým pádem banky se přiblíží pády dalších bank.

Originální pojem antifragile je tak čerstvý, že ještě nemá zavedený český překlad: jmenuje se tak poslední kniha filozofujícího finančníka Nassima Nicholase Taleba vydaná na podzim roku 2012. Taleb v ní přesvědčuje, že žijeme v křehkém světě, ovládaném státními i firemními fragilisty – křehkokraty – odsouvajícími ekonomické, sociální i ekologické problémy na jiné lidi nebo daleko do budoucnosti, kde explodují s ničivými následky.


Bayesiánská pravděpodobnost

Jediný akceptovaný způsob věštění.

Bayesiánská škola velí odvozovat pravděpodobnost budoucích jevů nejen od jejich relativní četnosti, ale od toho, co víme o jevech souvisejících. Principy dobře ilustruje příklad z knihy Nate Silvera Signal vs Noise: Mamograf odhalí rakovinu prsu s 75% přesností, takže pozitivní výsledek vypadá jako velmi špatná zpráva. Nezapomeňte ale, že je 10 % poplachů planých, a že rakovinou prsu onemocní jen 1,4 % čtyřicátnic. I tyto okolnosti musíte vzít v úvahu. Právě díky nim pozitivní výsledek prvního testu znamená jen desetiprocentní pravděpodobnost, že pacientka v tomto věku skutečně trpí rakovinou.

Raději něco veselejšího a ryze všedního: všimli jste si, jak vás Google při hledání tahá za slovíčko? Když napíšete Mišlo Ezman, blahosklonně nabídne výsledky na dotaz Miloš Zeman (jsou-li ovšem předvolby vašeho prohlížeče nastaveny na češtinu a Českou republiku). To proto, že se takto upsalo už dost lidí na to, aby vyhledávač rozeznal jasné vzory ve svých datech: téměř všichni, kdo hledali Mišlo Ezmana, do pár sekund upravili zadání na Miloše Zemana. Pravděpodobnost, že byste to udělali i vy, je tedy dle bayesovských principů vysoká – a Google vám ušetří práci. Na bayesiánských sítích stojí mnoho dalších příkladů strojového učení, jde totiž o skvělý způsob, jak z big data (viz) vycucat takovéto skryté vzorce.

Dílo matematika a anglikánského pastora Thomase Bayese (zemřel roku 1761) v současnosti intenzivně popularizuje právě Silver, který proslul přesnými předpověďmi výsledků amerických voleb. Na rozdíl od jiných komentátorů doplňuje do svých odhadů v souladu s bayesiánskými principy nové výsledky průzkumů, počítá s jejich možnými odchylkami a pracuje s několika scénáři podle vývoje ve vyrovnaných státech. Silver je zároveň jednou z hvězd sabremetriky, tedy baseballových statistik. Kluby hráče tradičně cenily podle několika málo statistických ukazatelů, zato Silver, Bill James a další bayesiáni zvažují mnoho různých parametrů. Dokáží tak odhalit podceněné i přeceněné hráče a týmům pomoci k racionálním nákupům.


  • Pochopitelný a přitom zevrubný úvod do problematiky nabízí Nate Silver: The Signal and the Noise: Why So Many Predictions Fail-but Some Don’t (vyšlo v Penguin Press v září 2012). Silverův slavný blog FiveThirtyEight hostuje na webu New York Times.

  • Americký film Moneyball (režie Bennett Miller, 2011) s Bradem Pittem v hlavní roli vypráví poutavý příběh oaklandského baseballového týmu, který se i přes zoufalý rozpočet dostal do finále národní soutěže. Jeho management odvážně nakoupil hráče, které důkladná analýza označila za užitečné a přitom podceněné.

  • Po pochopení základních principů můžete pravděpodobnost různých jevů snadno počítat s bayesiánskou kalkulačkou.

Big data

Data tak velká, že na ně mnohdy ani Excel nestačí. Ba dokonce ještě mnohem větší. Moderní čajová sedlina, odhalující datavědmám strašidelné pravdy – a občas ukrývající ještě strašidelnější manipulace.

Nejdříve k té pravdě: datoví žurnalisté Jan Boček a Petr Kočí z obrovské databáze pražského magistrátu zjistili, že městská policie nejčastěji odtahuje auta z ulic, která jsou blízko odtahových parkovišť. Americký obchodní řetězec Target zase umí v nákupech zákaznic s věrnostní kartičkou vysledovat vzorce typické pro nastávající matky a poslat jim speciální nabídku zboží pro novorozence. Otec jedné středoškolačky si nejprve stěžoval na „nepatřičné“ letáky, pak se však omluvil, když dcera přiznala tajemství, které znala jen ona a počítače Targetu.

Zrada spočívá v tom, že se data tváří jako nezpochybnitelná, objektivní skutečnost. Pomineme možnost, že jde manipulovat přímo se surovými údaji – což může hlavně ve velkých datasetech projít bez povšimnutí. I čísla nesou ideologii: už jen to, že některé téma označíte za problém hodný analýzy, je politikum. Stejně tak příběh, který na výsledcích postavíte: jsou pražští strážníci líní, zkorumpovaní, anebo se prostě záchytná parkoviště zakládají tam, kde je situace dlouhodobě nejhorší?

„Data vám nemusejí dát odpovědi, pomohou vám ale pokládat lepší otázky,“ shrnuli to na konferenci Czech Internet Forum 2012 Boček a Kočí.

Data jsou tedy především výborný nástroj pro skeptiky, kteří díky nim mohou dokázat, že mezi některými jevy neexistuje souvislost: například že liberální zákony o střelných zbraních ještě automaticky neznamenají víc střelby v ulicích, ale také naopak, že více zbraní nepřinese samo o sobě více pořádku. Nebezpečná jsou zato data v rukou demagogů, kteří si pletou korelaci a kauzalitu a tak třeba autismus šmahem prohlásí za následek konzumace biopotravin.

Když svoje přemýšlení nad realitou omezíte na hledání číselných výsledků, zaděláváte si na malér. Maturanti se učí suché údaje, nikoliv souvislosti, protože z těch je počítač hodnotit neumí. Lidé v nebezpečných čtvrtích méně ohlašují vloupání, aby jim data v mapách zločinů nekazila cenu nemovitosti. Bezpečnost aut se šije na míru štíhlým figurínám, takže otylí pasažéři při nehodách snáz dojdou úrazu.


Bitcoin

Kryptoměna a zároveň internetový platební systém, ve kterém si místo peněz lidé vyměňují šifry.

Ač bitcoiny doopravdy používá jen málo geeků, milují jej coby symbol technické revoluce. Už jen ten příběh: měnu a její principy vynalezl v roce 2008 hacker s přezdívkou Satoshi Nakamoto, po kterém se vzápětí slehla zem. Kódy, jimiž se platí, dolují bitcoinkopové na supervýkonných počítačích podobně, jako se v hloubi země dolují cenné kovy. Nad směnou bitcoinů nemají dohled centrální banky a finanční úřady, takže jste si z tržiště Silk Road donedávna mohli pohodlně objednat třeba kokain (po zatčení jeho provozovatele, muže, který si říkal Dread Pirate Roberts a objednal si nájemnou vraždu, přebírají trh konkurenční tržiště). Zároveň se nemusíte bát zestátnění ani měnové reformy.

Samozřejmě, že bitcoiny nemají „skutečnou hodnotu“. V tom jsou ale zajedno s nekrytými „budiž měnami“, jako jsou eura či koruny. Za místenku v první třídě kryptoanarchistické revoluce přesto můžete zaplatit. Kurz bitcoinu je totiž mimořádně turbulentní, běžně roste či klesá i o desítky procent za jediný den. Největší krach přišel letos krátce po Velikonocích: z 266 dolarů klesla hodnota bitcoinu během několika hodin na 65. Příznak rychlé doby: německá marka zažila propad dvacátých let, bitcoin propad jedné hodiny odpolední 10. dubna.


Bobos

Buržoazní bohémové. Noví bohatí, od 90. let nejviditelnější tvář vyšší střední třídy.

Na rozdíl od starých bohatých tolik neutrácejí za luxusní zboží. Svůj status si budují spíš prostřednictvím zážitků: cestují do exotických zemí, chodí na kurzy vaření, běhají maratony, meditují.

U všeho oceňují autenticitu, dobrý design, ekologickou šetrnost a ještě jednou autenticitu. Rádi se u latté potkávají s jinými bobos a navzájem se inspirují. Často bývají sebestřední, nejistí a k uzoufání nudní.


Cloud computing

Výpočetní mračna, aneb když něco vypadá, že se to děje ve vašem počítači nebo telefonu, a ono se to přitom děje na internetu.

Cloudové služby jsou stále populárnější. Dokumenty Google usnadňují rychlou spolupráci s kolegy bez přeposílání tabulek v přílohách; soubory synchronizované Dropboxem najdete ve všech svých počítačích ve stejné složce; poznámku uloženou z notebooku do Evernote rychle vyhledáte z mobilu.

Za pohodlí platíte bezpečnostními riziky – a samozřejmě taky penězi. Měsíční předplatné oblíbených služeb vyjde u každé zhruba na 10 dolarů; čím více je používáte a více obsahu s nimi sdílíte, tím závislejším vazalem cloudového feudalismu jste.

Crowdfunding

Kolektivní investování, obvykle do menších podnikatelských nebo uměleckých projektů.

Pionýrem crowdfundování je od roku 2009 americký web Kickstarter. Dovoluje uživatelům podpořit žadatele jednotkami až tisíci dolarů. Když příspěvky v určeném čase překročí stanovenou hranici, projekt se může rozjet a sponzoři dostanou odměnu podle výše své dotace. Typicky je to hotové dílo, za velký příspěvek i s podpisem. Když se nevybere dost, všechny peníze se vrací zpátky. Kickstarter tedy zároveň funguje jako bezpečný způsob průzkumu trhu.

Nejúspěšnějším projektem Kickstarteru jsou zatím inteligentní hodinky Pebble, jejichž tvůrci získali 10 266 845 dolarů na vývoj a uvedení do výroby, ačkoliv původně žádali o pouhou setinu.

Crowdsourcing

Zužitkování moudrosti davů.

Občas se to povede: to z toho vypadne Wikipedia nebo nová islandská ústava. Občas ne: to když vtipálci ve veřejné anketě odhlasují, že se má limonáda Mountain Dew přejmenovat na „Hitler neudělal nic špatného“.


Černá labuť

Všechno, co „by se nikdy nemohlo stát“, ale když už se to stalo, tak k tomu podle analytiků „jednoznačně muselo dojít“.

Jedenácté září. Krach eurozóny. Fukušimská katastrofa.

Poetické označení používal už Aristoteles jako symbol nepravděpodobného až nemožného: Evropa znala pouze labutě bílé. Sebenaplňující pointu získala metafora v roce 1697, kdy se s neexistujícím opeřencem setkali holandští mořeplavci v západní Austrálii.

Nejvěhlasnějším teoretikem černých labutí je Nicholas Nassim Taleb.


Doubleshot

Synonymum kvalitní kávy, jediné rozumné drogy.

S produkty české pražírny se setkáte v pražských a brněnských kavárnách, kde udržuje v bdělém stavu duševní pracující. To by nebylo nic nového: intelektuální elita pila kávu vždy. Dnes ale patří k bontonu umět o kávě hovořit: poznat správnou cremu, docenit aciditu a občas si říct o cold drip namísto espressa.

Některým nestačí kávu jen pít a mluvit o ní. Dá se totiž hacknout. Obraťte ji do sebe a okamžitě se uložte k dvacetiminutovému spánku; probudíte se přímo do kofeinového rauše. Dvě čajové lžičky kokosového oleje přimíchané do šálku kávy pomáhají půstařům zahánět hlad a spalovat tuky.


Dron

Malé bezpilotní letadlo nebo vrtulník. Nejděsivější vynález poslední dekády. Sledování a zabíjení nikdy nebylo levnější a bezpečnější.

Od roku 2004 usmrtily americké vojenské drony při protiteroristických akcích v Pakistánu, Jemenu a Somálsku až tisícovku civilistů. Kutil s pseudonymem Milo Danger letos na populárním videu ukázal, že si i taťka od rodiny může poskládat malý bezpilotní vrtulník s neomylně mířící automatickou zbraní. Drony se vysmívají všemu, co bylo donedávna svaté: nedotknutelnosti soukromých pozemků, myšlence neútočení na neozbrojené či alespoň nutnosti nasadit k tomu život pilota.

Geekové přesto drony milují. Vrtulník s kamerkou ovládaný z iPhonu je nejlepší vánoční dárek a pizza doručovaná bezpilotně až ke dveřím řeší řadu problémů, o kterých jste nevěděli, že je máte.


Filter bubble

Polstrovaný pokojíček, ve kterém vás drží Facebook, Google a další poskytovatelé obsahu. Dík inteligentním filtrům v cele není skoro nic, co by se vám nelíbilo.

Vyhledávače a sociální sítě časem poznají, o co se zajímáte a s kým se nejvíc kamarádíte. Strkají vám pak pod nos výsledky k tématu a příspěvky od lidí, kteří se vám podobají. Vám se takové služby samozřejmě o to víc zamlouvají, o to víc je používáte, o to líp filtrují, a tak dále. Dělají to chytře. Vy ale vinou toho hloupnete, protože váš mozek přichází o dráždivé podněty.


Geek

Chytrý člověk se zálibou v technice.

Geek není čistokrevný hacker (viz) ani nerd (viz) – na to je příliš povrchní. Milují ho proto v marketingových agenturách: jeho největší starostí je totiž sebe sama i ostatní přesvědčovat o tom, že žije na špici technologického pokroku. Zatímco nerd počítá rovnice, geek stojí ve frontě na nový iPhone.

Stejně tak milován je ale v personálních agenturách: při svém honu za vším „zajímavým“ si nashromáždil největší kulturní a sociální kapitál ze všech současných subkultur. Umí skvěle s počítači, bezchybně anglicky, osvojil si několik technik osobní produktivity (viz GTD) a na rozdíl od nerda nepostrádá sociální inteligenci a vkus. Proto najde uplatnění všude od IT firem přes služby až po politiku.

Barack Obama, Mark Zuckerberg, Larry Page: geekové vládnou světu.


  • Geekovskou kulturu a hodnoty nejlépe představuje blog Boing Boing a podcast Gweek [http://boingboing.net/category/podcasts]. Autoři Cory Doctorow a Mark Frauenfelder jsou zároveň módními ikonami.

  • Česky vychází například blog Táta geek.

  • Rozdíl mezi geekem a nerdem vysvětluje infografika Geek vs Nerd.

Geoarbitráž

Kapitalisticky žít, socialisticky pracovat? Jde to.

Vydělávejte na klientech z Ameriky či západní Evropy, rutinní činnosti outsourcujte osobnímu asistentovi do východní Asie a sami žijte tam, kde je příjemně a levno: v Buenos Aires, Berlíně nebo Bělehradu. Když vzrostou ceny anebo nepochopitelně nespokojení lidé začnou v ulicích zapalovat auta, přesunete se dál a necháte starosti za sebou.


GTD

Getting Things Done – Mít vše hotovo. Technika osobní produktivity založená na mechanizaci duševní práce: všechny povinnosti rozdělte do projektů, projekty do malých úkolů a vše držte na papíře či v počítači, mimo vlastní hlavu.

GTD umí dobře posloužit při překonávání „KOPRu“, odporu k práci. Nemusíte se motivovat, nemusíte nad tím moc přemýšlet. Stačí si sednout k seznamu úkolů a jet odshora dolů.

Prakticky každý geek s GTD alespoň nějakou dobu experimentoval. Díky obrovské popularitě existuje velká nabídka speciálních notesů, aplikací a školení.


(dokončení v příštím čísle)

 
 
© 067, s.r.o.
Děkujeme všem platícím čtenářům! Umožňují nám a našim autorům vytvářet 067 tak, jak dovedeme nejlépe.