Sto čísel za námi

Magazín 067 jsme založili koncem roku 2013. Dnes vydáváme sté číslo. Máme za sebou čtyři roky působení v obtížné oblasti internetového podnikání – v prodeji placeného obsahu. Jak se nám v ní vede? Zhruba stejně jako třeba The New York Times. To znamená: nic moc. Ale jedeme dál.


Marta Blanc Jakobcová: Bois BN1

Na podzim 2013 jsem si myslel, že náš obchodní model je sice rozumný, ale předčasný. Byl to tehdy celkem obecný způsob uvažování všude po světě: zákazníci potřebují čas, aby si navykli za internetový obsah platit. Přijít do byznysu předčasně je riskantní, ale přijít pozdě je zcela k ničemu, takže jsme do toho šli. První číslo 067 vyšlo 29. listopadu 2013 a uvedli jsme ho mimo jiné těmito slovy:

Něco krásného končí, něco krásného začíná. Z trosek donedávna mocné říše printu raší nové neznámé rostliny. Jedna z nich se jmenuje mikropublishing. Tištěná média jsou dinosauři s nejistou budoucností. Nebo ještě hůř, s budoucností, která jistá je. Jejich obchodní model se spotřeboval. Mohou přežít ještě dlouho, ale už nemohou překročit vlastní stín. Tištěná média došla na konec své úctyhodné cesty. Ta dál nevede.

 My nejsme dinosauři. Jsme docela malá myška. Rychlá, chytrá a zvědavá. Jsme mikropublishing. Děláme věci v malém, s důrazem na detail. Nemáme ambice stát se mediálním domem, továrnou na zprávy. V éře kvantity znovuobjevujeme kvalitu, radost z mediální práce, radost z vyprávění, z hledání souvislostí. Nepočítáme čtenáře po tisícovkách, zato přemýšlíme o každém jednotlivci. 

Na základě všech předchozích zkušeností s vydavatelským i jiným byznysem jsem měl za to, že se musí stát jedna ze dvou věcí: buď budeme mít výrazný úspěch, nebo zkrachujeme. To první bylo slibné, to druhé pravděpodobné, což je u startupů normální, patří to ke hře.

Nenapadlo mě, že nastane třetí možnost. 067 funguje dost dobře na to, aby neprodělával, ale ne dost dobře na to, aby se dal označit za úspěch. Vydělá si na provozní náklady, drží hlavu nad vodou, nemáme bohatého sponzora a nepotřebujeme ho. Na druhou stranu jsme si nevydělali peníze na investice, na budování týmu, na technologický rozvoj. Začali jsme malí a malí jsme pořád. Byl by nesmysl to zastírat. Stejně tak by byla škoda neříci, že ty čtyři roky fungování s hlavou nad vodou – tedy v provozním zisku – jsou za daných okolností příjemným a překvapivým úspěchem. 

Když jsme začínali, patřil k mým velkým vzorům a inspiracím elektronický časopis nazvaný prostě a drze The Magazine. Založil ho a pak prodal programátor Marco Arment. Líbilo se mi na něm skoro všechno: minimalismus, orientace na dlouhé články, tematická neurčitost. Pořádně mi zatrnulo, když v prosinci 2014 přestal vycházet. Vydavatel se to pochopitelně pokusil okecat, ale příčina byla jasná, neprodali dost předplatných (moje očividně nestačilo) a museli zavřít krám. Tou dobou jsme my za sebou měli už rok a já si nevyhnutelně pomyslel, že sledujeme se zpožděním tu samou trajektorii.


Marta Blanc Jakobcová: Domy

To není tak docela pravda, hlavně díky tomu, že jsme mnohem skromnější. Na 067 nedoplácíme, něco málo nám vydělá, rozhodně nám ale neumožňuje neživit se už ničím dalším. To je bod, v němž se uzamyká začarovaný kruh: byla by škoda to opustit, ale je velmi těžké růst dál. Máme věrný a stabilní okruh předplatitelů. Slovo „stabilní“ zní pěkně, ale ve skutečnosti to je smrt každého startupu: znamená totiž, že sice o zákazníky nepřicházíte, ale také nepřibíráte mnoho nových. To pak není startup, to je pekárna na rohu, kam si každé ráno chodí ti samí lidé pro ty samé dobré rohlíky. Proti pekárnám na rohu nic nemám, naopak! Ale v digitálním světě se jim funguje obtížně.

Nejsme v tom sami. Digitální předplatné zkouší kdekdo a nikdo s ním ještě neudělal díru do světa. Lépe se daří těm vydavatelstvím, která nemají digitální verzi jako základní produkt, ale jako doplněk k papírovým novinám nebo časopisu. Zdánlivě to je podivné, ale z hlediska psychologie prodeje to dává smysl. Lidé chtějí za své peníze dostat něco hmatatelného, ne jen data ke stažení. Sám takhle mám předplaceny dva české časopisy (proč jim neudělat reklamu, zaslouží si ji: Reportér a Forbes). Kombo papírového a digitálního vydání u nich stojí skoro (nebo někdy přesně) totéž co samotné digitální. Na papíře je však čtu málokdy, přesněji řečeno skoro nikdy. Časopis ve schránce je jen signálem, že si mám otevřít nové číslo v telefonu. Možná by nám papírová verze 067 taky prospěla, možná ji někdy zkusíme, přestože já jsem zatím důrazně proti: vydávali jsme papírové časopisy sedmnáct let, bylo to překrásné a bylo toho dost

Hlavní problém je beztak v něčem jiném. Po čtyřleté zkušenosti s 067 vím docela přesně, co je hlavní potíž s digitálním obsahem. Vůbec nejde o to, že by zákazníci nebyli ochotni platit. Nejde ani o to papírové vydání jako psychologický přívažek.

Jde o to, že nikdo z nás nemá čas číst.

Koupit si předplatné znamená koupit si frustraci

V době, v níž intelektuálové naříkají nad úpadkem knižní vzdělanosti, se čte tolik jako nikdy předtím v historii. Čteme maily, chaty, Facebook, zpravodajské servery, nejrůznější „věci do práce“. Čteme magazíny a knihy, papírové i elektronické. Čteme na telefonech, na čtečkách i na papíře. Prokládáme čtením každou volnou chvilku. 

Nestačí to. Nikdy to nebude stačit, protože záplava písmen nás dávno pohltila. Jsme pod hladinou. Někdy si říkám, že produkovat další písmena je nesprávné, neekologické, že tím přispívám ke zkáze lidstva.

Občas o tom píšu, jak vidíte.


Marta Blanc Jakobcová: Calligraphie

Můj osobní příklad je netypický, protože písmenka jsou mou obživou, ale pro ilustraci poslouží. Kromě dvou zmíněných českých magazínů mám předplacený The Economist a Wired. Střídavě podle momentální nálady přihlašuju a odhlašuju Hospodářky, Respekt a The New York Times. Čtu knížky – snažím se držet kolem stovky ročně, což vypadá jako hodně, ale nepokrývá to ani zdaleka to, co bych přečíst chtěl a potřeboval. (Trik je v tom, že umím číst i bez přeskakování opravdu rychle a že blbé knížky nedočítám do konce.) Ve čtečce mám kolem dvou set RSS feedů, z nichž samozřejmě většinou čtu jen titulky, k bližšímu prozkoumání otevřu tak pět procent tohoto materiálu. Dost často čtu, co někdo doporučí na Facebooku, protože tam mám chytré a inspirativní přátele. (Plus další lidi.) Čtením trávím několik hodin denně. Mohu si to dovolit, protože je to jedna ze základních složek mé práce. Čtu hrozně rád, jsem chorobně zvědavý člověk. Ale je toho nad hlavu a stejně to nestačí a bolí z toho oči a blbne hlava. Po pravdě řečeno – další věci ke čtení si přibírat nechci. Přinejmenším s touhle poslední větou se dnes ztotožní kdekdo.

Nepřítelem placeného obsahu není to, že by lidé nechtěli platit. Jeho nepřítelem je to, že nemají čas.

Tohle jsme víceméně věděli od začátku. Jen jsme nevěděli, jak silný a významný ten faktor je. 067 má tři články v čísle (plus dva týdenní zpravodajské souhrny) a většinou vychází jednou za čtrnáct dní. V souhrnu to dává něco přes sto tisíc znaků za měsíc, něco kolem milionu a čtvrt ročně. Měl jsem obavy, že to bude málo. 

Ve skutečnosti se ukazuje, že to je příliš mnoho. Přibývá lidí, kteří mi omluvně říkají: máte to zajímavé, ale, víš, mám ten váš magazín nepřečtený za půl roku dozadu, takže se nezlob, ale předplatné už neobnovím, k ničemu mi není… Co jim na to mám říct, když sám jsem na tom stejně? Už víckrát se mi stalo, že jsem po roce rušil předplatné toho či onoho, protože jsem to skoro nikdy nečetl. Za své peníze si tak člověk koupí leda špatné svědomí, že neumí rozumně zacházet ani s penězi, ani s časem. 


Marta Blanc Jakobcová: Kdyby ses ztratil v lese

067 je navíc od začátku koncipovaný jako luxus, jako zbytná věc pro radost a inspiraci, nikoli jako čtení, bez kterého nemůžete žít. „O tom, co vás zajímá, jen o tom ještě nevíte.“ Snad to není špatný slogan, ale je takový bezbranný. Jasně říká, že když loď tone, tohle máte přes palubu vyhodit jako první. A naše lodi tonou, přátelé.

Zároveň jsme zaměřeni právě na ty lidi, kteří nikdy nemají čas: na podnikavé, tvořivé, nepokojné. Na ty, kteří tvoří 6,7 % populace, jak jsme kdysi svévolně spočítali pomocí Gaussovy křivky a rumu značky Zacapa.

Luxusní zboží pro přezaměstnané lidi? Určitě ano, ale může jím být nějaké čtení navíc? Něco, co je přiměje trávit čas způsobem, který až příliš připomíná práci? Když se jich člověk zeptá, dostane spíš zápornou odpověď.

Věřím v přístup Steva Jobse, který se nikdy nezajímal o to, co lidé chtějí, ale prostě jim předložil to, co od nynějška chtít budou. (Co vás zajímá, jen o tom ještě nevíte.) Věřím v drzou chytrost Henryho Forda, který řekl, že kdyby se ptal zákazníků, řekli by, že chtějí lepší kočár tažený koni. Pravda, nikdo z nás není Jobs či Ford, to však neznamená, že nemůžeme jít stejnou cestou. Když to beru jako podnikatel, žádná jiná mě neláká.

Věřím ve čtenáře, kteří chtějí být překvapováni. Kteří snesou i přechodné zklamání – hm, v tomhle čísle není nic pro mě – protože chápou, že zrovna tohle téma zaujme zas někoho jiného a příště to bude opačně. Marketingové průzkumy se hodí ve spoustě situací, ale ne tehdy, když prodáváte tvořivou věc, věc, která se proměňuje, kterou neumíte předem popsat. Já nemám ponětí, co bude v 067 za tři měsíce. Něco mě napadne, něco napadne autory, něco se ve světě stane a bude nás to inspirovat. 

Tohle je v pořádku. To víceméně funguje.

Co nefunguje: nemůžeme vám k 067 prodat hodinu, dvě na čtení. Nemůžeme vám prodat ani ten čas, ani klid a pohodu, kterou byste potřebovali, abyste vůbec měli chuť číst něco, co není nezbytné.

Musíme ale vymyslet, jak tenhle oříšek rozlousknout. Jinak se nehneme z místa.

Co jsme udělali dobře

Pár věci se nám povedlo. Co vás zajímá, jen o tom ještě nevíte víceméně plníme, svědčí o tom ohlasy i nákupy jednotlivých článků. (To jsem nikdy nechtěl mít, ale život nás přesvědčil o opaku.) Několikrát jsme se pěkně trefili do velkých témat dřív, než se jimi staly: o krizi na Ukrajině, řeckém dluhu a syrské občanské válce jsme psali v době, kdy to ještě vypadalo jako nenápadné okrajové děje. To se nám povedlo paradoxně proto, že se nesnažíme být aktuální. Možná máme dobrou intuici, možná jen štěstí.

Máme stabilní autory, s nimiž je radost spolupracovat a kteří výborně pokrývají tu či onu tématiku: Pavel Vachtl přírodní vědy, Přemysl Souček bojové sporty, zbraně a military, Ondřej Soukup ruskojazyčný svět (a pivo). Ohromně se u nás rozepsali Daniela Nacházelová a Marian Kechlibar, dva autoři, na které jsem pyšný. Psali pro nás mnozí výrazní publicisté a novináři, které dobře znáte odjinud: Daniel DeylJakub KalenskýBohumil KartousMichal KašpárekŠtěpán KotrbaSilvie LauderAlexandr MitrofanovMichal MusilOndřej NeffIva PekárkováJán SimkaničJosef ŠlerkaIlona ŠvihlíkováMichael TřeštíkSaša UhlováJaroslav VeisMilan VodičkaPatrick Zandl… Jak vidíte, jde o neobyčejně pestrou směs z názorového hlediska a politických postojů. Nás zajímá kvalita textu. V dnešní době, kdy se příkopy mezi lidmi spíš prohlubují a nesouhlas často vede k nenávisti, pokládáme za velmi důležité neblbnout, zůstat normální, umožnit lidem, aby spolu komunikovali a vycházeli, aniž by museli souhlasit. Ukažte mi u nás médium, kam může a chce psát zároveň Simkanič, Kotrba, Lauder, Švihlíková a třeba zmíněný Marian Kechlibar. Nenajdete.


Marta Blanc Jakobcová: Stožár

Dáváme prostor nesporné legendě české publicistiky, kterou je Karel Pacner. Zveřejnili jsme unikátní nepublikované vzpomínky rodiny Šolarů ze Sázavy na druhou i první světovou válku – vzpomínky českého legionáře a pak jeho syna, který byl totálně nasazen v Německu jako hasič. Díky Yvettě CíglerovéHynkovi Cíglerovi a nejnověji Lucii Šperkové máme netradiční cestopisy z Austrálie, Afghánistánu, Kurdistánu, Namibie, z okolí rusko-norské hranice, ze severní Korey. Přinášíme obsáhlé ukázky z knih, jaké si jinde v takovém rozsahu nepřečtete.

Psali jsme o všedním dnu v Nigérii i fotovoltaice. O bezdomovcíchřemeslu módní návrhářky i nacistických plánech na přestavbu Prahy. O dnešní Albánii i historii Kanárských ostrovů. O fenoménu MMA a o ženách, které pracovaly na prolomení německých šifer. O tom, jak se fandí americkému fotbalu v Nové Anglii. O Nobelovce pro Boba Dylana a nejpodivnějších pivech světa, o popravě oběšením, o feminismu, o Terrym Pratchettovitermodynamických zákonech a bohatých městech uprostřed amazonské džungle. O festivalu Burning Man a budovách postavených z PET lahví. Celkem těch článků a témat bylo zatím tři sta.

Před třemi lety jsme zavedli týdenní zpravodajské souhrny toho hlavního, co se ve světě stalo, děje a bude dít. Nejsou vázány na předplatné, můžete je mailem dostávat zdarma, stačí se registrovat. Snažíme se – a dá to dost práce – aby byly stručné, aby v nich byly všechny podstatné věci, aby v nich nebyl žádný balast a aby neopakovaly jen to, co se můžete dočíst jinde. 

Držíme se nadčasového minimalistického designu, jsme pyšní na obrázky, kterými každé číslo doprovází Marta Blanc Jakobcová, naše báječná kamarádka ze Ženevy. Z té stovky ilustrací by měla někdy vzniknout knížka nebo výstava nebo obojí. 

Dělali jsme po nějakou dobu pravidelný rozhlasový pořad s Rádiem Zet, kde jsme shrnovali to nejzajímavější, co se u nás píše a věříme, že se nám někdy podaří tenhle formát s nějakou stanicí obnovit.

Uspořádali jsme na zkoušku tematickou konferenci, kde vystupovali (hlavně, ale nejen) naši autoři. Vybrali jsme téma Strach a povedlo se to velmi pěkně. Chystáme další podobné, hodláme se držet jednoslovných názvů, takže v plánu je SexRegulaceCesta a Konec. Prozatím.

Jelikož jsme, jak jsem už napsal výše, luxusní zboží (slogan Časopis, bez kterého se obejdete, ale bude vám to líto jsme sebekriticky zavrhli včas, ale chápete, co tím chci říci), představujeme ideální dárek. Od samého začátku nabízíme dárkové předplatné vylepšené o pěkný dárkový certifikát s věnováním. Před Vánoci se to může hodit.

Co jsme neudělali dobře

Pár věcí se nám nepovedlo. Náš web by mohl být ještě snadnější k ovládání, hlavně na mobilu. V databázi předplatitelů občas něco zaskřípe a musíme to pak po vašem upozornění napravovat. Nemáme mobilní aplikaci. Export do Kindle a PDF není dokonalý, export do RSS bohužel neumíme vůbec, překážkou je paywall. Nedávno jsme museli kvůli EET vypnout platbu předplatného kartou, zbyla jen možnost bankovního převodu – naše platební brána EET nepodporuje.


Marta Blanc Jakobcová: Salève

Naše aktivity na sociálních sítích jsou jen takové, aby se neřeklo – rozhodně do toho nějak moc nešlapeme. Propagujeme se málo a nevynalézavě.

Obsah by také mnohdy mohl být lepší, pestřejší. A tu a tam je na něm vidět únava, nepozornost, nepřesnost či zpoždění. Chybí lehkost a suverenita.

Tohle všechno by se dalo řešit. Chtělo by to čas, energii, technické znalosti (vlastní nebo pronajaté), peníze. Probíjíme se tím postupně a pomalu. 

Jedeme dál a rádi bychom posunuli 067 na nějaký vyšší level, protože se zdá, že možnosti toho stávajícího jsme skoro vyčerpali. Věříme, že se nám nějaký skok v dohledné době povede. Plány k tomu máme. Jestli nám v tom pomůžete svou důvěrou a předplatným, budeme si toho vážit stejně jako vždy. A spíš víc, protože už zase, stejně jako na samém začátku, budete kupovat tak trochu zajíce v pytli. Trochu, ale ne úplně: už o něm ledacos víte. 

O tom, co vás zajímá, jen o tom ještě nevíte. To je férový slib, ne? 

Hezké čtení!


Abyste si mohli přečíst všechno, co jsme kdy vydali a co vydáme v následujícím roce, předplaťte si nás.

Abyste si udělali dostatečnou představu o tom, jak 067 vypadá, máme trvale odemčeno 21 článků a nově k nim na přechodnou dobu přidáváme 21 dalších.

Nově odemčené:

Pověšen za krk, dokud nezemřeš | Marian Kechlibar (99/2017)

Zkus to sám! | Michael Třeštík (84/2017)

Jak blufovat o craft beer| Ondřej Soukup (83/2017)

„Gladiátorství“ je nejrychleji rostoucí sport na světě | Přemysl Souček (82/2017)

Fenomén tailgating | Daniela Nacházelová (81/2017)

Bob Dylan aneb různá znamení doby | Pavel Vachtl (79/2016)

To divné slovo na F | Silvie Lauder (57/2016)

Albánské tajenky | Jan Rychetský (53/2015)

Padesát hodin Cizinecké legie | Přemysl Souček (50/2015)

Hasičem v Porýní za války | Zdeněk Šolar (39/2015)

Padající anděl a stoupající opice | Petr Koubský (35/2015)

Neviditelné ženy z Bletchley | Sylva Ficová (31/2015)

Lidé na ulici | Saša Uhlová (29/2014)

O entropii poprvé: Parní stroj | Petr Koubský (26/2014)

Doba gumová | Marian Kechlibar (25/2014)

Fenomén (architektury z) PET láhví | Kateřina Nováková (24/2014)

Burning Man se nedá popsat slovy | Tomáš Berger (23/2014)

Plavovlasí válečníci z doby kamenné | Marian Kechlibar (23/2014)

Afrika pro pokročilé aneb jak nepřijít o život v Nigérii | Iva Pekárková (22/2014)

Fotovoltaika, obzvlášť ta ostrovní | Vanda Teocharisová (22/2014)

Praha v představách nacistů | Miloš Hořejš (11/2014)

Trvale odemčené:

Páni bratři na magistrále | Zdeněk Šolar (58/2016)

Český venkov jako nacistická kolonie — a jak to dopadlo | Miloš Hořejš (18/2014)

Pozornost: Skrytá cesta k dokonalosti | Ukázka z knihy Daniela Golemana (17/2014)

Majetková nerovnost a její zdroje: nečekaný bestseller | Ondřej Kokeš (16/2014)

Jinak a lépe: Návrh nového pohledu na český e-government | Vojtěch Kment (15/2014)

Krev na křižovatce dějin: Sedmdesát let od vylodění v Normandii | Michal Musil (14/2014)

Psí hlava a křídla netopýří | Petr Koubský (13/2014)

Svět, který skončil včera: Jak vychovávat děti | Ukázka z kniha Jareda Diamonda (12/2014)

Módní přehlídky, Dháka, ostnatky a my | Jana Minaříková (11/2014)

Všichni jsme Arsène Wenger | Daniel Deyl (10/2014)

Jak to nikdy nebude | Petr Koubský (9/2014)

Strach nad Ukrajinou: fakta a komentáře k aktuální situaci | Ján Simkanič (8/2014)

Mars One: Uvidíme kosmickou robinzonádu jako reality show? | Pavel Vachtl (7/2014)

Krátká exkurze do jiného světa: KLDR očima turisty | Yvetta Cíglerová (6/2014)

–20 za 4 měsíce aneb zápisky nedietáře | Petr Krčmář (5/2014)

Digitální technologie 2014: internet věcí, hlavně těch, které lze nosit u sebe | Petr Koubský (3/2013)

Ukrajina: mezi Evropou a bandity | Ondřej Soukup (2/2013)

Knihy roku 2013 | Petr Koubský (2/2013)

Slovníček pro desátá léta, díl 1: od 3D tisku po GTD | Michal Kašpárek (1/2013)

Letadla za plotem, nad hlavou a v hlavě Pavel Koběrský | (1/2013)

Mikropublishing, aneb do čeho jsme se to pustili | Petr Koubský (1/2013)

::

 
 
© 067, s.r.o.
Děkujeme všem platícím čtenářům! Umožňují nám a našim autorům vytvářet 067 tak, jak dovedeme nejlépe.