Burning Man se nedá popsat slovy

Existují desetitisíce písemných záznamů z festivalu Burning Man. Snad každý druhý, kdo jej navštívil za téměř třicet let jeho existence, se o tom pokusil vydat nějaký záznam. Mnohé jsou zmatené. Některé jsou výborné. Všechny dříve či později bezmocně konstatují totéž: Burning Man se popsat nedá. Předkládáme jeden další marný pokus o popis nepopsatelného, o vystižení nezemské atmosféry kontrakulturního svátku.

Burning Man není festival (ač mu tak zde budeme říkat), party nebo jiná akce, jak ji známe z ČR či Evropy. Nemá žádný oficiální program, nemá žádné sponzory, dokonce je na něm zakázaná propagace jakékoliv značky. Většinu programu, instalace i umění dělají účastníci sami. Dopředu se neví, kdo bude vystupovat — vlastně jediné, co se ví, je datum a lokalita, která je každý rok stejná — Nevadská poušť. I tak BM přitáhne každý rok více než 70 000 účastníků včetně šéfů Facebooku, Google či Tesly a lístky jsou vyprodané během několika hodin. 

Jak se na BM dostat

Stačí mít štěstí a koupit lístek v oficiálním prodeji. Většina vstupenek se uvolňuje do prodeje najednou, a kdo dřív přijde, ten dřív mele. Zájem je ale obrovský a několikanásobně převyšuje maximum povolené nevadským zákonem. My jsme nakonec získali lístky díky české ambasadorce Míše, a to z té malé části, která je určená pro kamarády pořadatelů.

Tím ale není vyhráno. Dostat se na Burning Man je kupodivu nepoměrně složitější. Ze San Francisca do Rena trvá cesta čtyři hodiny, další dvě hodiny jedeme pouští k příjezdové cestě, dalších sedm hodin k bráně. Američani dostávají lístky poštou, cizinci ale musí do šestihodinové fronty, kde si je proti pasu vyzvednou. Po nekonečném čekání jsme nad ránem získali lístky, ale začíná pršet a Burning Man zavírá bránu, aby se nerozjezdila poušť. Po dvanácti hodinách čekání, než poušť vyschne, zase otevírají bránu. Nekonečně unavení přijíždíme k Greeters Station (uvítací stanice). Tam každý dostaneme objetí a uvítání slovy: „Welcome home. Where have you been so long? We are waiting for you for hours.“ Stejné uvítání nás čeká po přijetí do našeho kempu. Je těžké to popsat, ale všechno je zapomenuto a odpuštěno.

Pravidla

Nepoužívají se peníze, nejde koupit nic než led a káva. Nesmí se směňovat, smi se jen darovat. To je jeden ze základních principů. 

Black Rock City

Burning Man se pořádá už tradičně na jednom z nejnehostinnějších míst na planetě, a sice v Nevadské poušti. Hodiny jízdy od většího města. Není to však písečná poušť, ale prašná. Povrch je tvrdý, ale velmi prašný, ideální na jízdu na kole, které je nezbytností vzhledem k velikosti akce. Prach je navíc alkalický a dráždí kůži. Na tomto místě vznikne na týden město o 70 000 lidech, třetí největší město Nevady po Las Vegas a Renu. Týdenní město se jmenuje Black Rock City. Jsou tam záchranáři, rangeři a dokonce malé letiště. Celé město je rozdělené na dobré dva tisíce kempů různých velikostí, ty dohromady tvoří čtvrti. Mezi nimi jsou ulice a náměstí. Běžný účastník jich za týden nenavštíví víc než čtvrtinu. Náš kemp se jmenoval Clusterf*ck a bylo v něm asi šedesát lidi deseti národností. Přavažují však Američané.

Většina kempů má svůj bar a stage. Když člověk chce drink, tak prostě jde do některého kempu (Wine Camp, Champagne Chillout camp, Martini Camp, Jazz and Cofee Camp nebo jakýkoli jiný, bar má každý) a dostane pití zadarmo. Žádné peníze. Když máte hlad, zajdete třeba na pizzu. U nás se pilo pivo a míchaly koktejly. Většina kempů má taky nějakou další funkci nebo téma — Barbie Death Camp (koncentrák pro barbíny), Thunderdome (hodně brutální zápasy lidí zavěšených na pružných lanech), Orgy Dome a Kink Dome (XXX), Bike Repair Camp (těch tam byly desítky). Sem tam jsem v našem kempu dělal barmana a obsluhoval náhodné kolemjdoucí. Často před kempem stáli naháněči s megafonem a zvali kolemjdoucí na pivo, drink, obří trampolínu, jídlo...

Lidé

To hlavní jsou lidé. Burning Man, tedy jeho pořadatel, se přímo či nepřímo podílí jen na několika projektech, zbytek tvoří návštěvníci. Ve svém čase, za své peníze. Někdo staví obří sochy několik let, aby po týdnu lehly popelem, někdo jen přiveze bar, postaví malou instalaci atd. Snad ochota strávit týden (většina lidí v USA má jen dva týdny dovolené) v extrémních pouštních podmínkách je tím spojujícím prvkem. Lidé jsou tu většinou krásní duchem i zevnějškem, usměvaví a až nakažlivě pozitivní a otevření a typicky americky přehnaní. Je dovoleno vše. Často potkáváte lidi v šílených kostýmech či úplně nahé.

Není to akce pro mladé, věkový průměr je prý 40 let. 

Sdílení a darování je důležitým motivem celé akce. Ač to zní jako vzpomínka na éru hippies, funguje to zcela přirozeně. Stalo se mi, že jsem se dal do řeči s třicátníkem, který mi po chvilce nabídl, že tu má letadlo — a jestli se nechci proletět. Na kolech jsme dorazili na letiště, nasedli do malé cessny a udělali oblet kolem BM. Lidé věnují vše od pití, jídla, úsměvu, sprchy, vody, až po přelet letadlem, aniž by za to něco očekávali. Očekává se však to, že vy věnujete zase jindy něco někomu jinému. Nebylo neobvyklé, že po několika hodinách běhání po poušti od jedné atrakce k druhé — jsou jich tam stovky — potkáte starší manželský pár na dvoukole, co vám nabídne vychlazené pivo, nebo po hodině putovaní narazíte na stánek s hotdogy. 

Playa

Je zde obrovský prostor, na kterém je většina instalací. Říká se mu Playa. Po větší části jeho kruhového obvodu jsou kempy, tedy spíš město. Je potřeba říct, že tento pouštní prostor je opravdu velký, hodiny chůze od jednoho konce na druhý. Uprostřed je socha Muže. Není reálné, aby člověk viděl všechny instalace a projekty. Po Playe se prohánějí přestavěná obří vozidla. Jedno vypadá jako chobotnice, jiné jako pirátská loď. Některá mají až tři patra a ve většině z nich je bar a stage. Člověk naskočí, ono ho to někam odveze, tam vyskočí a zas přesedne, když ho nebaví hudba nebo program. Jsou jich stovky. Občas se sjede třeba deset autobusů někde na konci pouště kilometry od města a udělají mejdan v pustině. Kromě těchto velkých vozidel se všude prohánějí různé pojízdné vany, gauče nebo třeba létající koberce. Spousta dalšího programu probíhá 24 hodin denně — různé workshopy občas kuriózních témat (beer yoga, naked bike repair workshop atd.). Vystupují tu celkem známé hvězdy, ale neexistuje nic jako kompletní program a často hrají pod pseudonymem. Já narazil například na Infected Mushroom a Crystal Method

Závěr

Dva dny před odjezdem do pouště jsme se v jednom baru v San Francisku začali bavit s barmanem. Původem Ir, asi 50 let. Když zjistil, že jedeme na Burning Man, řekl nám totéž, co už několik lidí před ním. Dvě věci: Kdo odjede na Burning Man, tak už se nevrátí takový, jako byl předtím. A že ta zkušenost nejde popsat slovy, musí se zažít, takže nemá smysl rozebírat, co nás čeká. Pak dodal, že je to jediná věc, co kdy Američani udělali dobře. On sám tam byl pětkrát před mnoha lety a pod vlivem té zkušenosti už zůstal v San Francisku. 

::


Burning Man se poprvé konal v roce 1986, tehdy ještě v San Francisku. Do Nevadské pouště se přestěhoval o čtyři roky později. Tradici založil Larry Harvey, který se o festival dodnes stará. S přáteli vlastní firmu Black Rock City, LLC, která festival provozuje a prodává vstupenky.

Společným motivem všech ročníků je figura člověka, která je na závěr spálena. Společné je místo konání — obzvlášť nehostinná část Nevadské pouště poblíž obce Gerlach. Stejná zůstávají základní pravidla chování, zejména bezpečnostní. Stejný je termín — od posledního pondělí v srpnu do prvního pondělí v září, což z BM dělá pohyblivý svátek.

Jinak se však Burning Man rok od roku vyvíjí. Je stále větší, stále technicky vyspělejší, stále organizovanější. Kdysi se prý dalo dovnitř dostat i načerno, dnes je to vyloučeno. Kdysi se smělo všechno: drogy, sex, rock’n’roll a cokoli, nač si vzpomenete. To všechno je k mání i dnes, ale Black Rock City intenzivně navštěvuje uniformovaná i neuniformovaná policie a kde narazí na porušení zákona, tam zakročí, přičemž s americkými zákony např. ve věci drog není žádná legrace. Rok od roku prý přibývá bohatých návštěvníků vybavených obytnými auty s klimatizací a dalšími vymoženostmi, které sice zpříjemňují pobyt, ale oddělují člověka od původní zkušenosti.

Protože to hlavní je poušť. Extrémní prostředí, kde bývá přes sto stupňů (Fahrenheita, samozřejmě, ale to znamená skoro čtyřicet Celsia), kde není voda, vegetace ani stín, kde se často zvedne písečná bouře a občas přijde opravdová bouřka s lijákem, kde jsou prý nejkrásnější východy slunce na světě a nejúžasnější hvězdná obloha. Původní pravidla chování vyžadovala naprostou soběstačnost a tím pádem také skromnost. Unavený člověk v nezvyklých podmínkách má blíž k silnému zážitku — k transfomativní zkušenosti. S klimatizovaným obytným vozem to nezažijete.

Veteráni jakékoli podobné akce však říkají vždy, že už není, jak bývalo. Burning Man je svátkem moderní společnosti, neukotvenou tradicí, symbolem bez jasně definovaného významu. To všechno znamená, že se nevyhnutelně musí měnit, že nemůže být stejný jako před dvaceti lety.

Pokusů stručně popsat a definovat festival Burning Man bylo mnoho. Je prý jako Las Vegas ve verzi udělej si sám. Jako Zahrada pozemských slastí od Hieronyma Bosche, včetně všech těch podivných strojů, tajemných tvorů a strašidelně lákavých činností, jimž se oddávají. Je prý jedinou funkční anarchií na Zemi. Je skvělou příležitostí vidět krásné nahé lidi a stát se jedním z nich. Je krátkým únikem z každodenního života. Je příležitostí, jak svůj každodenní život navždy změnit. Je místem, kde se můžete pohádkově sjet. Je svátkem tvořivosti, kde vznikají neuvěřitelně kvalitní umělecká díla, z nichž mnohá podle vzoru hlavní figury nakonec shoří. (Ne všechna, leccos skončí ve špičkových galeriích.) Je příležitostí seznámit se s lidmi, které byste nikdy nepotkali. Je způsobem, jak nahlédnout sám do sebe. Je místem, kde můžete pracovat (před festivalem, během něj i po něm) a stát se tak součástí dění mnohem intenzivněji než jako pouhý návštěvník. Burning Man je místo, kde by byl šťastný Ken Kesey se svými Merry Pranksters i Jack Kerouac — tedy Sal Paradise a Dean Moriarty. Ale zapadl by tam i Huckleberry Finn, Dorotka (ta ze země Oz), John Coltrane a Richard Feynman. Burning Man, přes všechna svá omezení a přes postupující komercializaci, v sobě koncentruje skoro všechny lepší stránky Ameriky: svobodu, tvořivost, odpovědnost, vynalézavost, podnikavost.

Jestli můžete, jeďte tam někdy.


Oficiální web Burning Man

Autorem všech fotografií je Jakub Mierva.

 
 
© 067, s.r.o.
Děkujeme všem platícím čtenářům! Umožňují nám a našim autorům vytvářet 067 tak, jak dovedeme nejlépe.