Digitální technologie 2014: internet věcí, hlavně těch, které lze nosit u sebe

Rok 2013 nebyl v digitálních technologiích přelomový, ani od nadcházejícího nečekejme revoluci. Trend je ale jasný — a zajímavější než jakákoli marketingově naleštěná prudká změna. Vstupujeme do historicky třetího výpočetního prostředí. Možná v něm už jsme, možná jsme už překročili čáru, kterou historie jednou namaluje. Tím prvním byly samotné počítače. Tím druhým internet s Webem jako převládajícím způsobem využití. Třetím výpočetním prostředím je svět. Náš starý dobrý reálný svět.

Říká se tomu různě: internet věcí (Internet of things), všudypřítomný výpočetní výkon (ubiquitous computing) nebo prostě World Wide World. Úzce s tím souvisejí další pojmy a oblasti: wearable computing (neboli digitální přístroje, které nosíme na těle: chytré hodinky, sportovní trackery, Google Glass, medicínská čidla...), quantified self (shromažďování a vyhodnocování dat, která jednotlivec generuje svými každodenními aktivitami). Také však robotika, umělá inteligence, nanotechnologie a pokročilé biotechnologie. Mluví se o tom už dlouho, ale teprve v poslední době to všechno skutečně vstupuje do našeho všedního života.

Tato oblast je bezesporu tím hlavním, oč dnes v technologiích jde — jak z hlediska byznysu, tak jako vzrušující pole dalších pravděpodobných technických novinek a vědeckých objevů. Táhne celý obor vpřed. Než si ji rozebereme podrobněji, podíváme se však na další zřetelné trendy a zamyslíme se nad jejich potenciálem a významem. O čem se tedy v roce 2013 v technologiích hovořilo nejvíc? A co z toho stojí za zapamatování?

Trend č. 1: Špiclování

Korektněji bychom mohli říkat „dohled“, ale všichni, kdo se účastní odposlechové aféry, dávno odhodili rukavice a eufemismy. Snowdenova aféra nám neřekla nic zásadně nového (že odposlechy datového provozu existují, se víceméně vědělo vždy), neodhalila detaily (nadále je sporné, jak aktivní je role Googlu a dalších firem, nadále nevíme, jaká část odposlechů je „jen“ neetická a jaká otevřeně nezákonná) a neřekla nám nic nového o technikách obrany proti odposlechům (jedinou skutečně účinnou zůstává silné šifrování např. pomocí PGP, ovšem s nevyhnutelným vedlejším důsledkem, že na sebe automaticky přitáhnete pozornost odposlouchávajících). [SNOWDEN]

Jedno však změnila. Od roku 2013 už nemůže nikdo předstírat, že odposlechy neexistují. Nelze je nadále odbýt větou „a kdo ví, jak to vlastně je“, protože v hrubých rysech to teď ví nebo může vědět úplně každý. Stal se z nich otevřený politický problém, což platí jak uvnitř USA, tak mezinárodně, protože jak známo, pozornosti NSA není ušetřen nikdo, Angelu Merkelovou nevyjímaje. Politiků i podnikatelů se lze ptát, jak se k problému staví a podle těchto odpovědí je posuzovat.

Tolerance západní společnosti vůči intenzivnímu dohledu roste. Podstata dnešního a zítřejšího přístupu k soukromí je ta, že jsme je ochotni postupně vyměňovat jednak za pohodlí a technické vymoženosti, jednak za bezpečnost — nebo za iluzi bezpečnosti.

Soukromí a jeho ochrana není jasně vymezený pojem. Každý ho vnímá jinak, existují rozmanité právní a filozofické školy, v různých kulturách se chápe soukromí různě a hlavně se přístup k němu mění s časem. Pojetí, které na Západě vzniklo začátkem dvacátého století, ztotožňuje soukromí s kontrolou jednotlivce nad tím, jaké informace o sobě zveřejní a jaké ne. Z toho vycházejí dnešní zákony na ochranu osobních údajů.

Nikdy to neplatilo stoprocentně. Stát si vždy vyhradil výjimky, především v oblasti daní a bezpečnosti. S nástupem nového tisíciletí se však věci daly opravdu do pohybu. Má to dvě zásadní příčiny: digitální technologie a jedenácté září. „Válka proti terorismu“ má za následek, že politici mohou snáze apelovat na občany, aby se části soukromí vzdali. Technologie zas umožňují všechna ta data efektivně pořizovat a zpracovat. [BAUMAN]

Dohledu nad chováním jednotlivce se otevírají velké možnosti v souvislosti se zmíněným hlavním technologickým trendem, tedy s internetem věcí. Naše hlasové a textové komunikace jsou jedna věc; obsáhlý záznam o našich aktivitách v reálném světě je věc jiná, daleko závažnější. Aktuální záležitost s kamerami pro městskou část Praha 1 je malým příkladem takového vývoje: aktivace hlukem či jinými neobvyklými událostmi, rozpoznávání obličejů apod. znamená novou úroveň zásahu do soukromí.

Nadále však platí, že největší část soukromí si aktivně likvidujeme sami, například pomocí sociálních médií. Internet věcí k tomu přidává další možnosti: geolokaci, data ze sportovních trackerů apod.

Význam pro blízkou budoucnost (3 roky): globálně velký a rostoucí, v ČR malý a rostoucí.

Předpověď: Politická diskuse kolem dohledu se přiostří. Establishment bude mít dva základní argumenty: nevinný se nemá čeho bát a bezpečnost jinak nelze zaručit. Jeho odpůrci také dva: jeden principiální, tj. soukromí jako lidské právo, druhý pak starý dobrý Quis custodiet ipsos custodes, tedy: kdo hlídá hlídače? To se týká USA a západní Evropy, nikoli ČR, zde toto téma zatím zůstane okrajové.

Velká část politické diskuse zcela pomine ten aspekt věci, který je dlouhodobě asi nejdůležitější. Dohled na jednotlivcem je sice nejcitlivější a nejvíc pobuřující, ale oč hlídačům doopravdy jde, to skoro nikdy nejsou jednotlivci, ale trendy, obecné vzorce chování, skryté tendence, tedy to, co lze vyčíst z relačních a agregovaných dat. Většina veřejnosti zatím nepochopila, proč je odpověď „just metadata“ tak špatná, a to na všech myslitelných úrovních. [JUST METADATA]

Trend 2: Bitcoin

Elektronická měna bez státu a emisní banky se v roce 2013 dostala do popředí zájmu hlavně kvůli velkému vzestupu kursu. Prvního ledna 2013 se jeden bitcoin prodával za 13,5 USD, v den vydání tohoto článku, tedy téměř přesně o rok později, to je kolem 800 USD (záleží na konkrétní burze). Letos se otevřela velká celosvětová diskuse týkající se legality a užitečnosti bitcoinů. Nevyhnutelně se do ní připletly souvislosti s prodejem nelegálního zboží (drogy, zbraně, služby kriminálního charakteru) a se závažnou trestnou činností vůbec, zejména poté, co byl spektakulárním způsobem zlikvidován elektronický obchod Silk Road (přesněji řečeno, spektakulárním způsobem jej zlikvidoval sám jeho provozovatel svou neuvěřitelnou arogancí a tupostí, ale to je docela jiná pohádka).

Původ bitcoinů je nadále nejasný stejně jako původní záměry jeho tvůrců. Za poměrně pravděpodobné lze pokládat, že šlo spíše o důkaz proveditelnosti, proof of concept, než o plnohodnotný záměr vytvořit fungující měnu. Zastánci bitcoinu tedy chtějí od předmětu svého zájmu nejspíš víc, než lze dosáhnout. Celá věc je myšlenkově natolik nekompatibilní s tradičním světem financí, že zřejmě zůstane zajímavým pokusem a alternativním platidlem, nikoli obecně uznávanou měnou.

Bitcoin je přitažlivý jednak pro spekulanty ochotné hodně riskovat, jednak pro zloděje — v druhé polovině roku jsme se setkali s několika obsáhlými krádežemi z virtuálních účtů. Tím se zřetelně odkryla jedna ze slabých stránek měny nezaštítěné státem: je celkem obtížné dovolat se pomoci policie a dalších orgánů. (Libertariáni, kteří většinou bitcoinům fandí, zde mají téma k zamyšlení.)

Z technologického hlediska je vytváření bitcoinů a transakce s nimi velice zajímavá věc. Velmi dobrý výklad jejich dost složitého principu napsal v češtině František Fuka.

Význam pro blízkou budoucnost (3 roky): malý.

Předpověď: Bitcoin je předzvěstí dokonalejších budoucích systémů elektronických peněz.

Trend 3: Jednoduchost

Počítače jsou složité a špatně se obsluhují. Jistě vám připadá, že to tak není, ale nezapomeňte, že nepatříte k průměru populace (a ne, to není žádná marketingová narážka na 6,7 %). Pro většinu lidí jsou digitální technologie sice použitelné, ale s obtížemi a bez radosti. Většina možností hardwaru i softwaru zůstává u většiny uživatelů ležet ladem.

Klíč k lepšímu využití digitálních technologií je neobyčejně přízemní: zdravý rozum na straně tvůrců. Ti také nepatří k většinové populaci a také na to zapomínají. Jednoduchá obsluha se vyplatí i za cenu omezení funkčnosti, což je pro inženýry velmi těžké přijmout. „Čím víc funkcí, tím lépe“ prostě není pravda. „Všechno, co se dá automatizovat, se má automatizovat“ naproti tomu pravda je.

Velmi dobře to chápe Google — prohlédněte si pozorně vstupní stránku jeho vyhledávače, přestože na ní vlastně není co prohlížet, ale to je právě ono. Výtečně to chápe Apple, bez tvrdé Jobsovy ruky ale kolísá: chvíli jedním směrem, chvíli druhým. (V roce 2013 došlo k velké aktualizaci mobilního operačního systému iOS, která se celkově dá hodnotit spíš jako zjednodušení, ale nedůsledné. Přesto je vedle Androidu ovladatelnost iOS 7 vynikající a celkově jde o jeden z hlavních důvodů úspěchu Apple. Zamyslete se v této souvislosti též nad tím, že Apple vlastně neopustil skeumorfismus, ač si to hodně lidí myslí.) U nás začíná potřebu jednoduchosti chápat Seznam. Jeho nová hlavní stránka, prozatím testovaná na Slovensku, to ukazuje velmi dobře, stejně jako jeho mobilní aplikace.

Význam pro blízkou budoucnost (3 roky): velký.

Předpověď: Jednodušší = úspěšnější a bude to platit stále viditelněji. Jakmile bude na výběr, většina zákazníků bude opouštět vše, co je příliš komplikované. Úspěch a všudypřítomnost digitálních technologií na druhou stranu znamená, že nikdo nemá čas a chuť se s nimi zbytečně piplat. Sázka na složité nástroje pro odborníky je stále riskantnější. Naprosto zásadní význam má tato volba pro Microsoft, kterému teď jde o existenci. Jestli tvrdohlavě zůstane u Windows a Office v jejich stávající podobě, prohraje — ne rychle, ne najednou, ale nevyhnutelně. Jestli na druhou stranu dokáže obsluhu výrazně zjednodušit a svou sílu soustředí na back-end, na neviditelnou stránku věci, může znovu nabýt někdejšího významu. (Tato příležitost však brzy vyprší, možná už v roce 2014.)

Trend 4: Datová analytika

Po několika letech bezbřehého nadšení pro analýzu dat všeho druhu přichází vystřízlivění: když vezmete milion čísel a proženete je strojem na všechny možné způsoby, možná se něco dozvíte, ale spíš ne. Fráze „data říkají, že“ právem přestává patřit do rozumné diskuse. Data neříkají nic, data jen jsou. Software je může zpřehlednit, ale sám je nedokáže interpretovat.

Interpretace dat je bohužel spíš umění než věda, vyžaduje cit a intuici a všechno možné, co do exaktních disciplín nepatří. Nemusí tomu tak být navždy a nejspíš také nebude. Postupně se naučíme více a nejen ekonomie, ale i sociologie a psychologie se stanou poměrně „tvrdými“ vědami, tedy takovými, v nichž lze formulovat testovatelné a (popperovsky) vyvratitelné hypotézy. Jenže tam ještě nejsme.

Prozatím by mělo stačit, že infografiku nebudeme zaměňovat s datovou analýzou. Mapa republiky se zakreslenými vítěznými stranami v jednotlivých volebních okrscích může svádět k nějaké rychlé žurnalistické interpretaci, ale jak neúnavně dokazuje třeba Josef Šlerka na Data Boutique, rychlé intepretace jsou většinou chybné.

Užitečnou argumentaci, proč interpretace dat není totéž jako jejich zobrazení, proč data nemluví sama za sebe, uvádí Petr Keil (Data-driven science is a failure of imagination) nebo Derrick Harris (Google’s flu snafu and the reliability of web data).

Význam pro blízkou budoucnost (3 roky): velký a stabilní, bude však působit dojmem poklesu, protože se o datové analytice přestane tolik mluvit.

Předpověď: jednoduchá datová analytika, kde lze logiku vyhodnocení algoritmizovat, bude plně integrována do nástrojů pro business intelligence, do nástrojů typu Google Analytics apod. a stane se tak neviditelnou. Náročná datová analytika se stane doménou nemnoha špičkových specialistů.

Trend 5: Drony

Přestože americké ozbrojené síly již několik let používají bezpilotní letadla v bojových operacích, často velmi kontroverzním způsobem, opravdový zájem veřejnosti o drony (jak se jim začíná říkat i česky; formálnější název zní UAS, Unmanned Aerial System) vyvolal až Jeff Bezos svým efektním prohlášením, že by Amazon mohl tímto způsobem doručovat expresní zásilky. Sice ne hned, ale za pět let už ano.

Sci-fi je plná antropomorfních robotů, ale v reálném světě je jakýkoli jiný způsob pohybu snazší než naučit robota chodit. Úplně nejjednodušší je létání nebo plavba — odpadá většina problémů s terénem, s jinými pohyblivými objekty, totéž platí o manévrování a udržování rovnováhy. Bezpilotní letadlo je daleko schůdnější problém než auto bez řidiče. Drony v širokém spektru provedení, od zbraní po hračky, představují víceméně zvládnutou technologii.

Využít je prakticky však nebude snadné. Problémem je cena, dolet a regulace. Létající věci jsou všude na světě předmětem zákonných omezení, a to z dobrých důvodů. V USA je volné pásmo, kde mohou bez omezení létat například modely, omezeno výškou 700 stop (210 metrů). V České republice je výškovou hranicí 300 m (pro modely do 20 kg). Tyto předpisy však zatím nepočítají s obsáhlejším provozem dronů a předpokládají, že model je řízen ze země a modelář na něj vidí. Komerční provoz malých automatických letadélek by znamenal totéž, čím byl nástup masového automobilismu — musely by se vypracovat zcela nové předpisy. Představa centra velkoměsta, kde vám nad hlavou bzučí stovky dvacetikilových předmětů, není příjemná, ale zvykli jsme si už na ledacos.

Existují zajímavé úvahy týkající se ekonomických důsledků komerčních dronů. Neuvěřitelné možnosti se otevírají v oblasti špionáže, rekognoskace terénu, dohledu v městských oblastech atd. A pak je tu ještě jeden nápad navíc — Dronenet, síť volně poletujících veřejných dronů fungujících podobně jako internet, jenže doručujících fyzické předměty namísto datových paketů.

V USA představují drony byznys na vzestupu, existují společnosti, které vyvíjejí specializované komponenty a software a tím zlevňují vývoj a výrobu samotných letadel.

Význam pro blízkou budoucnost (3 roky): s výjimkou vojenských aplikací velmi malý, ale to nemusí být poslední slovo.

Předpověď: Velké doručovací společnosti typu FedEx, UPS apod.mají logistiku a řízení nákladů vypracované natolik dobře, že jim drony v dohledné době konkurovat nemohou. (Cynik by mohl říci, že proti České poště mají naopak slušnou šanci.) Mají-li se prosadit, musí to být v nějaké jiné oblasti. V tuto chvíli je těžké představit si jiné než vojenské či policejní využití, ale možná to chce jen jeden převratný nápad, nad nímž se pak všichni budeme divit, proč jsme ho nedostali my.

Trend 6: 3D tisk

Mezi konečným snem některých propagátorů 3D tisku, jímž je dokonalý replikátor všeho, a dnešní realitou nevzhledných plastových předmětů, jakoby vypadlých z výrobní linky některého socialistického podniku v šedesátých letech („kde udělali soudruzi z NDR chybu?“), je propastný rozdíl. To by tolik nevadilo, zatím však není jasné, co by mohlo způsobit, že se zmenší. 3D tisk je skvělá amatérská zábava, je to také výtečná technologie pro několik málo omezených použití, ale rozhodně to není síla, která v dohledné době obrátí svět vzhůru nohama. [DIAMANTOVÝ VĚK]

Aby se něco takového stalo, nemohly by 3D tiskárny být tiskárnami, ale spíše univerzálními automaty pro chemickou syntézu pracujícími na molekulární úrovni podle softwarového předpisu. Takové stroje velmi pravděpodobně mít budeme (řekneme do třiceti let), ale cesta k nim je obtížná a jejich princip s „tiskem“ souvisí spíš metaforicky než fakticky.

Hlavní problém s 3D tiskem je ekonomický. Je příliš drahý; ne v pořizovacích nákladech, ale v provozních. 3D tiskárna pracuje pomalu a vyžaduje aspoň příležitostný dohled a ruční obsluhu. Výrobní linka naseká desetitisíce plastových figurek dřív, než na 3D tiskárně uděláte jednu.

Velké možnosti se však otvírají tam, kde je sériová výroba k ničemu a na rychlosti nezáleží. Markantním příkladem je lékařská protetika, výroba „náhradních součástí“ pro tělo, samozřejmě na míru.

Neúměrně velké publicity se dočkaly pokusy o 3D tisk střelných zbraní — přesněji, součástek, z nichž lze takovou zbraň sestavit. Podle těch, kdo zbraň měli v ruce, jde o mnoho povyku pro nic. Není prakticky použitelná. Závažnější z hlediska regulace mohou být problémy s copyrightem: jestli se 3D tisk začne používat komerčně, téhož dne vznikne pirátství a černý trh. Anebo ještě dřív, protože předmět určený k vytisknutí si koneckonců můžete naskenovat. Zatím se to nevyplatí, cena výrobního postupu je velká a kvalita výstupu malá.

Význam pro blízkou budoucnost (3 roky): malý.

Předpověď: 3D tisk potřebuje ještě několik technologických skoků, aby měl ekonomický význam. Musí být levnější, rychlejší, pracovat se širším spektrem materiálů. Zatím se zdá rozumné očekávat, že se masově užívanou technologií nestane. Ponechá si specializovaná využití, hlavně v medicíně, a dále v situacích, kdy je doprava a skladování např. náhradních dílů náročné a drahé (vesmír, polární stanice apod.).

Trend 7: Robotika & umělá inteligence

Je zajímavé, jak málo se širší veřejnost zajímá o umělou inteligenci ve všech podobách. Možná je důvodem to, že všichni ti roboti, které vídáme ve filmech, jsou tak vzdáleni od každodenní reality, že celou tuto oblast odsouváme do říše pohádek.

Což bychom dělat neměli. V roce 2013 se rozpoutala velká celosvětová diskuse o sociálních důsledcích postupující automatizace. Zahájil ji, což je pozoruhodné, obsáhlý článek v populárním časopise Wired. Jeho autorem je Kevin Kelly, člověk, který předvídá budoucnost často a většinou se mýlí, ale jeho omyly jsou natolik inspirativní, že vždy stojí za to číst ho.

Kelly, zhruba řečeno, napsal, že většinu pracovních náplní v dnešních zaměstnáních mohou převzít stroje, a to včetně valné části těch činností, které tradičně pokládáme za tvůrčí a tedy bezpečně a nenahraditelně lidské. To se samozřejmě opravdu děje, byť zatím ne v takovém rozsahu, jak to Kelly předvídá. „Před dvěma sty lety pracovalo 70 % Američanů v zemědělství, dnes je to jedno procento,“ píše — a očekává podobný posun znovu.

Technologický pokrok má za následek strukturální nezaměstnanost odjakživa, přinejmenším tedy od první průmyslové revoluce. Technooptimisté jako Kelly soudí, že se problém vyřeší jako vždy: vzniknou nová zaměstnání, nová pracovní místa. Jiní však namítají, že změna tentokrát probíhá příliš rychle a si nedovedou představit, co by všichni ti uvolnění lidé mohli dělat. (Českým internetem proběhla zajímavá polemika na toto téma mezi Jiřím Hlavenkou, Martinem Malým a Peterem Lelovičem. Úzce s ní souvisí též provokativní a velmi chytrý esej Davida Graebera Práce na hovno.)

Odpovědi samozřejmě neznáme. Jisté je to, že naše fantazie, pokud jde o budoucí poptávku na trhu práce, je silně omezena. Dovedl by si někdo před pár lety představit takovouhle pracovní náplň? (Většina lidí nemá o její existenci ponětí ani teď.) Anebo si uvědomme, že stárnoucí populace na Západě bude potřebovat podstatně více pečovatelů o seniory a souvisejících profesí. Obecně v medicíně a péči přibude mnoho (nelékařských) pracovních míst. Budoucnost nebude ani tak hrozná, ani tak krásná, jak nám ji malují.

Význam pro blízkou budoucnost (3 roky): velký a málo viditelný.

Předpověď: Je-li vám pětatřicet a méně, budete velmi pravděpodobně někdy v životě dělat práci, jaká dnes ještě neexistuje, nemá jméno a nikdo ji nikdy nedělal. Když se na to podíváte z lepší stránky, tak to nezní tak špatně, ne?

Trend 8: E-learning

Vzdělání není totéž co škola a chápe to stále více lidí. Zdá se, že se konečně podařilo najít recept na fungující vzdělávání po internetu. Ne jeden, hned několik různých receptů, různých přístupů. Na spolupráci s renomovanými univerzitami sázejí Coursera, Udacity a edX, vlastní obsah tvoří Khan Academy, již dlouho funguje britská The Open University, pozoruhodným projektem je Codeacademy orientovaná výhradně na programování. Kursy jsou vesměs zdarma, studium je nastaveno tak, aby vás popohánělo a motivovalo (co nejlepší simulace toho, že skutečně chodíte do školy), podvádět se nedá (důmyslné softwarové triky tomu brání) a tak je otevřená i cesta k uznávání takto získaných diplomů.

Význam pro blízkou budoucnost (3 roky): lokálně velký — pro jednotlivce a malé komunity. Globálně zatím menší, ale to se bude rychle měnit.

Předpověď: Nenápadná obrovská síla, která může změnit svět. Špatné vzdělání je hlavní brzdou seberealizace a ekonomického vzestupu mnoha lidí po celém světě, ve všech kulturách. Dobré vzdělání je a vždy bude obtížně dostupné, ale kvalitní e-learning může tento nedostatek z velké části vyrovnat. Máte-li děti, veďte je k tomu co nejdříve. A sledujte vznikající The Minerva Project.

Trend 9: Wearables & internet věcí

Analytici z firmy Gartner tvrdí, že v roce 2020 bude k internetu připojeno 26 miliard zařízení neovládaných přímo člověkem (což jsou například telefony, počítače a tablety). Už dnes je jich tam téměř miliarda.

Růstový trend je dán hlavně tím, že jednoduchá elektronika je stále levnější. Hlavní oblastí využití je zatím zábava, ale wearables se už rychle začnou prosazovat v medicínských aplikacích a v různých profesionálních aktivitách (dílenský manuál v brýlích opraváře). Z přístrojů na trhu lze uvést především:

Google Glass, nejvýraznější přístroj této kategorie. Totální úlet po všech stránkách: absurdně vysoká cena, příliš nápadný design, omezené funkce — a přece obrovská publicita a úspěch. Na masovějším trhu se v této podobě neprosadí, ale jde o myšlenkový průlom. Za pár let můžeme všichni fotografovat tím způsobem, že nenápadně mrkneme a brýle zařídí zbytek.

Pebble, historicky první úspěšné chytré hodinky. Můžete si je propojit na iPhone nebo Android, dovedou upozorňovat na příchozí hovory, SMS a maily. Výrobce nabízí obsáhlé API a podporuje vývojáře, takže aplikací pro Pebble již přibývá.

iPhone 5S je vybaven koprocesorem M7, který nezávisle na hlavním procesoru nepřetržitě vyhodnocuje data z akcelerometru, kompasu a gyroskopu. Umožňuje tak telefonu vědět, zda je v pohybu nebo v klidu — a pokud v pohybu, pak v jakém: jde jeho majitel volným krokem? Běží? Jede autem, nebo spíš vlakem? To se hodí nejen pro sportovní trackery, ale také třeba pro úsporu spotřeby energie: v některých kontextech nemá např. smysl hledat wi-fi.

Samsung Galaxy Gear, chytré hodinky jako doplněk pro smartphone či tablet. Potenciálně první skutečně masová záležitost v kategorii wearables.

Fitbit Flex, v tuto chvíli nejspíš nejlepší na rychle se rozrůstajícím trhu sportovních trackerů.

Význam pro blízkou budoucnost (3 roky): velký a viditelný.

Předpověď: nástup obrovského trhu, zcela nová oblast spotřební elektroniky. Velmi brzy dojde ke konsolidaci trhu a dominanci velkých značek. Netrpělivě se čeká, s čím přijde Apple, což téměř jistě uvidíme během roku 2014, pravděpodobnější jedničkou trhu se však v tuto chvíli jeví Samsung.

Trend 10: Nová internetová bublina

Je mimo jakoukoli pochybnost, že hodnoty mnohých internetových firem jsou mimo veškerý kontakt s realitou. Jsou čistě spekulativní, vytvořené tím, že na krátkodobých obchodech s nimi se dá vydělat, anebo nadějí, že to možné bude po jejich případném IPO. Jedním příkladem za všechny je Snapchat, za který Facebook nabídl tři miliardy dolarů — a byl odmítnut.

Situace až příliš připomíná rok 2000. Kde chybí reálná výkonnost, je tím jediným, co hodnotu drží ve výši, sdílená iluze. Že bublina praskne, je jisté. S jak velkými a trvalými následky, to se odhadnout nedá, stejně jako nelze říci, kdy to bude.

Význam pro blízkou budoucnost (3 roky): neodhadnutelné.

Předpověď: Konec první internetové bubliny na jaře 2000 vedl k recesi, která trvala do podzimu 2002 a neomezila se jen na technologické firmy, ani ne jen na USA. Do hry však vstoupily i další faktory, především událostí 11. září, takže vyhodnocení ceteris paribus není možné. Svět digitálních technologií se nevratně změnil. Nejhůř dopadli (kromě četných startupů) telekomunikační operátoři, zpravidla kvůli přehnaným investicím do infrastruktury. Společnosti WorldCom a Global Crossing zkrachovaly. Špatně dopadli všichni výrobci unixových serverů (Silicon Graphics, Sun, příslušné divize HP a IBM). Od roku 2000 se také datuje nepřetržitý pokles významu Microsoftu. Celkem vzato jde spíš o nepřímé dopady — sama startupová ekonomika je natolik pružná, že se vzpamatovala rychle a dobře (statisticky vzato, nemluvíme o individuálních příbězích podnikatelů a investorů).

Propad v současné době by byl v něčem stejný, v něčem jiný. Stejný patrně v tom, že by největší vahou dopadl na některé etablované firmy. Tentokrát však nejsou na ráně telekomy, ale spíš Facebook, v menší míře Google. Výrobci serverů v roce 2000 nedoplatili na samotnou bublinu, ale spíš na to, že v následném těžkém období nedokázali zeštíhlit, produkovat levnější zboží s menšími náklady. Dnešní analogií jejich situace by mohly být těžkotonážní softwarové firmy, především SAP a Oracle. A za zmínku ještě stojí, že na rozdíl od roku 2000 má dnes i Česká republika svou globálně zapojenou internetovou ekonomiku, na které by se krach podepsal také.


 [BAUMAN] Viz Zygmunt Bauman a David Lyon: Tekutý dohled, česky Broken Books 2013, ISBN 978-80-905309-1-1

[DIAMANTOVÝ VĚK] Sci-fi román Neala Stephensona Diamantový věk popisuje replikátor takto:

Jedné z těch krabic se říkalo káháčko. Byla vestavěná do zdi nad kuchyňskou linkou. Nell si přitáhla židli a vylezla si, aby se mohla dívat, jak to Harv dělá. Káháčko mělo vepředu mediatron, jak se říkalo čemukoli, na čem se hýbaly obrázky nebo z čeho vycházely zvuky nebo oboje. Jak tak Harv něco mačkal prsty a mluvil na přístroj, obrázky tancovaly po povrchu.

(…)

Káháčko hrálo dokola písničku, aby naznačilo, že mají čekat. Harv zašel k lednici a vzal jednu krabičku s džusem pro sebe a jednu pro Nell. Pohrdavě se na káháčko zadíval. "Trvá to věky," prohlásil. "To je fakt k smíchu."

"Proč?"

"Protože máme levnou Cévu, jenom pár gramů za vteřinu. Ubohost."

,A proč máme levnou cévu?"

"Protože bydlíme v levným baráku."

(…)

KH hlučně zasyčel. Harv se podíval, jak se zatvářila vyděšeně, a pocuchal ji ve vlasech; odstrčit ho nemohla, protože si oběma rukama přikrývala uši. "Musí zrušit vakuum," vysvětlil.

Zvuky přestaly a dveře se rozletěly. Uvnitř káháčka, úhledně složená, ležela Nellina nová červená matrace.

[JUST METADATA] V jedné z prvních reakcí na Snowdenova odhalení řekla předsedkyně amerického Senátního výboru pro dohled nad tajnými službami paní Dianne Feinstein (za Demokratickou stranu, ze státu Kalifornie): „[...] jsou to jen metadata. Obsahu se to netýká.“ Chtěla tím zdůvodnit, proč jsou odposlechy z hlediska běžného občana neškodné. Ve skutečnosti to jsou však právě metadata — jak často telefonujete a mailujete, s kým, v kterou hodinu atd. — co je z hlediska analýzy vašeho chování důležitější než samotný obsah hovorů. Výrok se někdy připisuje prezidentu Obamovi, který se za něj sice později postavil, ale doslova ho na záznam nevyřkl.

[SNOWDEN] Edward Snowden, bývalý zaměstnanec CIA a kontraktor pro NSA, opustil Spojené státy 20. května 2013. Informace a aktivitách NSA předával tou dobou novinářům už po čtyři měsíce. Dění kolem něj zpravodajsky pokrývá především britský The Guardian. Snowden prozatím žije v dočasném azylu v Rusku. V USA je trestně stíhán mj. pro špionáž. Dobrý přehled sledu událostí poskytuje časová osa na serveru Al-Jazeera. Čtivá je obsáhlá reportáž v časopise Rolling Stone. Jako rozcestník pro další odkazy nejlépe poslouží Snowdenovo heslo na Wikipedii.

 
 

Diskuse

Zatím nejsou žádné příspěvky.

© 067, s.r.o.
Děkujeme všem platícím čtenářům! Umožňují nám a našim autorům vytvářet 067 tak, jak dovedeme nejlépe.