–20 za 4 měsíce aneb zápisky nedietáře

Nikdy jsem nedržel diety, nikdy jsem se o nic podobného nezajímal a nejsem na tyhle věci odborník. Nebudu vás trápit dalším článkem o dietách, protože nejsem posedlý hubnutím. Nebudu vám ani říkat, co máte dělat, protože to je vaše věc. Jen se s vámi podělím o to, jak se mi celkem v klidu podařilo shodit dvacet kilo za čtyři měsíce.

Nejsem příznivec diet. Nikdy jsem se nezabýval tím, co jím a kolik toho jím a už vůbec nikdy jsem si nekoupil žádnou příručku nebo nepřečetl článek o dietě. Dieta je divné slovo, které pro mě vždycky dávalo smysl jen v souvislosti s nemocnicí, kdy vám lékař napíše ze zdravotních důvodů nějakou dietu. Fajn. Ale hubnout? To není nic pro mě.

Přesto jsem se jako sedavý novinář a od přírody líný člověk dostal do stavu, který už byl za hranicí zdravého a bezpečného životního stylu. Potíž je, že tyhle špatné změny se dějí pozvolna a bez varování. Sedíte, nesportujete, jíte nesmysly a zvětšujete se.

Je to jako vařit žábu. Když ji hodíte do vroucí vody, vyskočí. Když ji ale dáte do studené vody a budete pomalu ohřívat na sporáku, žába si pozvolnou změnu včas neuvědomí a pak už je pozdě. To se alespoň tvrdí. Nikdy jsem žábu nevařil.

Postupně se začnou přidávat nepříjemné jevy. Potíte se, bolí vás nohy, máte zažívací potíže, začnete mít návaly horka. Jdete s tím k doktorovi, ten vás varuje a napíše vám prášky na tlak. Jíte prášky a pokračujete ve svém obvyklém konání. Pomalu se to zhoršuje, ale máte prášky. Já jsem už jedl dvoje.

Přestože takhle žijete, nejste spokojení. Žádný tlouštík není rád, že je tlouštík. I když se snaží vyvolávat někdy dojem, že je to fajn a vyhovuje mu to, uvnitř je z toho nešťastný, štve ho to a závidí hubeným lidem.

Tlustí lidé jsou veselejší, živější, víc v pohodě a nenechají se rozhodit.

To jsou věci, které se o obézních lidech obvykle vykládají. Není to pravda. Tlouštíci jsou hlavně nešťastní z toho, že jsou tlouštíci. Nemluví o tom a nepřiznají vám to, ale vadí jim to.

Sedíte, kynete, štve vás to a do podvědomí se vám ukládá spousta událostí spojených s tímhle problémem. Ten shodil deset, tamten patnáct, támhle ten dokonce 45 kilo. Vaše tchyně je věčná dietářka, která se nikdy nikam nedodietovala. Takhle o tom slyšíte, vnímáte to, ale nijak vás to přímo k ničemu nedonutí. To musí až klasická poslední kapka.

Tou mou byla dvojčata.

Na váze jsem nestál dobrých deset let. Proč taky, když ukazuje jen špatné věci, které mají tendenci navíc růst. Tak proč se s tím trápit?

Zastavili jsme se na oběd u sestřenice, která má dvě děti — dvojčata. „Strejdo, pojď do koupelny. My si stoupneme na váhu a ty nám to přečteš!“ žadonily děti a tak jsem šel. Zvážily se, já jsem jim přečetl hodnoty a pak mě překvapily: „A teď ty!“ Nejdřív jsem odmítal, ale pak jsem byl pod nátlakem donucen si na váhu taky vylézt. Číslo jsem jim ovšem odmítl říct. Ale „105“ bylo už poslední kapkou. [BMI]

Autor, 105 kg.

Druhý den jsem zavolal svému kamarádovi, který se zabývá sportem a výživou. Řekl jsem mu o své chuti změnit věci a něco začít dělat. Jsem celkem systematický člověk a umím striktně postupovat podle pokynů, které mi připraví odborník. Můj původní plán spočíval v tom, že si nechám poradit a začnu s ním cvičit. „Musíš změnit jídelníček. Ten může za 80 % problému. Pak to můžeš podpořit sportem,“ řekl mi celkem rezolutně. A já jsem si začal zapisovat, co jím. [ZAPISOVAT]

Ten kamarád je kulturista. To jsou lidé, kteří jsou zvyklí svou hmotnost měnit podle potřeby o desítky kilogramů v obou směrech. V období tréninku nahoru a před soutěžemi zase dolů, aby byly pěkně vidět svaly. Mají tedy v této oblasti široké znalosti a nemalé zkušenosti.

Po čtrnácti dnech jsme se sešli a on mi odhalil velké tajemství. „Abys mohl zhubnout, musíš se najíst,“ řekl mi a vypadal jsem asi docela překvapeně. „Vypadá to divně, ale je to tak,“ dodal. Vysvětlil mi, že většina dietářů amatérů udělá tu chybu, že přestane jíst. „Nesnídám, protože hubnu,“ slyšel jsem už od několika lidí. Tělo ovšem velmi rychle zpozoruje nedostatek a začne šetřit energií. Po čase sice začne spotřebovávat tuky, ale zároveň i svaly. A to nechceme.

Dozvěděl jsem se tedy o dietě zvané sacharidové vlny. V plné variantě je určena vrcholovým sportovcům, kteří potřebují rychle shodit nějaká ta kila. Tato cyklická dieta se skládá obvykle z týdenního plánu, během kterého se průběžně zvyšuje množství sacharidů ve stravě. První den jíte jen maso a zeleninu, druhý den přidáte trochu sacharidů, další den ještě víc a poslední den v cyklu se pak ládujete jen sacharidy. Vločky, rýže, luštěniny a další podobné sacharidové bomby jíte po plných miskách. [DIETY]

Zjevně to není legrace a během útlumových dnů tělo poměrně silně strádá a je stresováno nedostatkem energie. „Můžeš mít neovladatelnou chuť na něco sladkého. Jeden známý třeba v tramvaji ukradl cizí paní z nákupní tašky rohlík a přímo na místě ho snědl. Nemohl prý odolat,“ vyprávěl mi o sacharidových vlnách Vojtěch Branda z http://www.nehubni-zhubni.cz.

Takové sacharidové vlny ovšem nejsou pro běžné smrtelníky se sedavým zaměstnáním, proto mi můj poradce naordinoval výrazně odlehčenou variantu – dvoudenní. Jeden den bez sacharidů, druhý den hlavně sacharidy. „Mám stejnou teorii – tedy se ke štíhlosti ‚projíst‘ zdravou stravou v běžných porcích,“ potvrdila mi dietoložka Pavlína Zdeňková Kroužková z http://www.dietolog.cz.

Princip spočívá v tom, že se střídáním různých dnů tělo nenechá v klidu a nedáváte mu možnost zvyknout si na nějaký příjem energie. „Tělo tím vlastně stresujeme a necháváme ho v nejistotě. Ono pak zjistí, že má dostatečný přísun všech potřebných látek a energie a nemusí udržovat zásoby,“ vysvětlil mi Vojtěch Branda.

Kromě toho je samozřejmě potřeba přestat jíst některé věci a začít jíst ty správné. Pryč s cukrem, sladkými nápoji, bílou moukou, smažením, většinou pečiva a podobně. Naopak je potřeba přidat maso, zeleninu, ovoce, bílkoviny a sacharidy ve správném množství. Jednoduše: začít se stravovat rozumně a jednoduše. [KALORIE]

Začal jsem si tedy vařit sám a prakticky jsem přestal chodit do restaurací, abych měl nad jídlem kontrolu. „Základem je vždycky vědět, co jíte. V polotovarech a hotových jídlech bývá spousta věcí, které jíst nechcete,“ řekl mi Branda. Vařím čistě, jednoduše, vždy z několika málo ingrediencí.

Důležité pro mě osobně je, že pořádně jím. Asi bych se nevydržel trápit hlady nebo žít třeba o vodě a jablkách. Naštěstí nic takového není k hubnutí potřeba a nakonec to bylo celé jednodušší, než jsem si na počátku myslel. Navíc i výrazně chutnější.

Velmi rychle se ukázalo, že váha jde dolů a to razantně. Úbytek mírně kolísal, ale když jsem dietu podpořil sportem, padala váha i o čtyři kilogramy týdně. „Jsi blázen, to je moc rychle!“ varovalo mě okolí. Dietoložka Pavlína Zdeňková Kroužková mě ale dodatečně uklidnila: „Pokud na startu hubnutí hodnoty ukazují nejen na problém s tukem, ale i s vodou, je zcela normální hubnout 4 kg za měsíc a ze začátku i rychleji, protože se sníží i množství zadržované vody.“

Voda je součástí celého procesu a podle všeho velmi důležitou součástí. „Asi to bude znít divně, ale vodu z těla vyžene opět voda, takže dostatečně pít a přidat do stravy draslík, tedy zeleninu, ovoce a brambory,“ říká odbornice na výživu. „Denní množství vody záleží na mnoha okolnostech — věk, pohlaví, hmotnost, vykonávaná práce, pohybová aktivita, zdravotní stav… Obecně bych v zimním období doporučila minimálně dva litry vody.“ Já si hlídám dva až tři, dokonce jsem si kvůli tomu nainstaloval do chytrého telefonu aplikaci, která mi příjem vody hlídá. Jak jsem psal, když už mám systém, snadno se mi dodržuje. [HACKER’S DIET]

Zajímavé jsou i další věci, které mi výrazně zjednodušují život. Třeba večerní jídlo. Jsem noční tvor, často chodím spát po půlnoci a tak jsem se přirozeně zajímal, jestli je pravda to o jídle do pěti hodin odpoledne. „Nemám s tím problém, pokud se večer organismus nepřetíží sacharidy, může hubnoucí jíst klidně ve 21:00. Neměl by však usnout ve 21:10. Obecně doporučuji jíst spát až za dvě hodiny po jídle. Vůbec nedoporučuji nejíst po 17:00, většina lidí chodí spát okolo půlnoci a pak ve 22:00 mají šílené stravy a chutě, kterým často neodolají a dietu poruší,“ vysvětlila mi paní dietoložka.

Docela zajímavé je, že i televize vás může přinutit vstát a vyprázdnit lednici. „Vliv má jistě i sledování televize — tedy i televizní reklama. Spuštění televize pak funguje jako známé Pavlovovy reflexy a to pan Pavlov nic nevěděl o promyšlené televizní reklamě,“ říká Pavlína Zdeňková Kroužková.

Názory se ovšem rozcházejí v tom, zda jíst mléčné výrobky nebo ne. „Nedoporučuji mléčné výrobky, protože lidské tělo neumí správně zpracovat kravskou laktózu, která pak zatěžuje organizmus,“ řekl mi Vojtěch Branda. „Já mléčné výrobky vůbec nejím, občas si dám trochu mléka do kávy,“ přiznává.

Pavlína Zdeňková Kroužková to ovšem vidí úplně jinak: „Na toto mám bohužel jiný názor, jsem zastáncem mléčných výrobků, tzv. polotučných. Je dokázáno, že tyto výrobky zasytí a mají poměrně nízkou kalorickou hodnotu. Navíc i vápník má svoji roli v hubnutí a metabolismu. Samozřejmě pokud má někdo alergii na mléko či intoleranci, akceptuji to a výrobky nahradím v plánech rostlinnými nápoji či sójovými výrobky.“

Já jsem mléko nedokázal opustit, jen jsem ho omezil. Ovšem dobrý sýr, jogurt, zakysanou smetanu nebo cottage si neodpustím.

Autor, 85 kg.

Začal jsem k tomu sportovat: jezdím na kole, plavu, těším se na běžky a lyže, posiluji. Pohyb najednou není problém, nepotím se, nedělá mi to potíže, naopak je to radost, když se můžete najednou volně pohybovat. Tímhle tempem se mi podařilo shodit za čtyři měsíce dvacet kilo a ze 105 jsem tedy klesl na přijatelných 85. [POHYB]

Zmizely i všechny zdravotní problémy, zpravilo se zažívání, klesl tlak, nebolí mě záda a kolena, přestal jsem brát prášky na tlak. Přestal jsem taky třeba chrápat, což potvrzují všichni kolegové, kteří se mnou jsou nuceni spát po hotelích během konferencí. To ticho je prý k nezaplacení.

Co bude dál? Chci dál sportovat, dostat se do větší kondice, posilovat kardiovaskulární systém. Samozřejmě základem je hmotnost udržet, ale k tomu je potřeba držet trvale změněný jídelníček, odpustit si medovníčky a buchtičky ke kávě a preferovat dobré jídlo. Už ale uplynuly čtyři měsíce od té doby, co váha ukazuje 85 a hodnota se nemění.

A pořád si myslím, že nejsem dietář.

::


[BMI] Body Mass Index vymyslel v devatenáctém století belgický statistik Adolphe Quetelet, posedlý tzv. antropometrií a hledáním čehosi, co nazval l'homme moyenn — průměrný člověk. Porovnáváním dat ověřil, že míry lidského těla v populaci odpovídají normálnímu rozdělení. BMI se počítá jako hmotnost v kilogramech dělená druhou mocninou výšky v metrech. Člověk vysoký 170 cm a vážící 65 kg má tedy BMI 65/1,72 = 22,5 kg.m-2 (měrné jednotky se však u BMI většinou neuvádějí). Velmi přibližně platí, že BMI se má pohybovat mezi 18,5 a 25. Nad 25 začíná nadváha a posléze obezita, pod 18,5 podváha a podvýživa. BMI ovšem ignoruje rozdíly dané věkem, pohlavím, individuální stavbou těla (jsou to svaly, nebo tuk?) a příslušností k rase. Průměrná hodnota BMI např. v České republice je 23,78 (z toho 26,50 u mužů, 21,06 u žen), v USA činí 27,82, ve Vietnamu 19,96.

Autor článku měří 185 cm. Jeho BMI tedy během zmíněných čtyř měsíců klesl z 30,7 na 24,8.

[ZAPISOVAT] Jinak než důsledným zapisováním toho, co člověk snědl, si nelze udržet přehled o spotřebovaných kaloriích. Znamená to mj. vážit vše, co se dá — přinejmenším do té doby, než si uděláte spolehlivý odhad, že tento krajíc chleba váží 50 g apod. Zaznamenaná množství je pak zapotřebí přepočítat na energii pomocí kalorických tabulek. Těch je na webu nepřeberné množství. Vhodné je používat české tabulky, protože v nich — na rozdíl od zahraničních — najdete domácí značky výrobků. Úzkostlivé měření každé kalorie nemusí být vždy nutné, stačí vypěstovat si základní odhady; daleko důležitější je nezapomenout zahrnout všechny ty maličkosti, které člověk sezobne jen tak v chůzi a ani si to pořádně neuvědomí.

Pomoci vám mohou například tyto nástroje:

[DIETY] Orientovat se v široké nabídce diet je obtížné, odlišit seriózní od šarlatánských poněkud snazší — většinou stačí zapojit zdravý rozum. Zdaleka ne všechny diety slouží k snížení tělesné hmotnosti. Ty nejpoužívanější jsou dány náboženskými předpisy (islám, judaismus) nebo kulturně-morálními ohledy (vegetariánství), případně zdravotními problémy (diabetes). K nejpopulárnějším ostatním dietám dnes patří:

Atkinsova dieta: dieta omezující příjem karbohydrátů (cukr, obiloviny, brambory) podobně jako u diet paleo a slow-carb, ale rozdělená časově do fází. V každé z nich je skladba stravy jiná. Autorem je americký lékař Robert Atkins (1930 – 2003), komerčně ji zastřešuje firma Atkins Nutritionals.

Fruitariánství: silná verze vegetariánského stravování, v níž se připouští jen syrové ovoce, ořechy a semena. Fruitariáni často zastávají názor, že rostlina má vědomí a sběrem plodin se jí ubližuje, proto jedí jen plody spadlé na zem. Většina výživových odborníků a lékařů se staví k této stravě silně kriticky.

„Krabičková“ dieta: nejde o konkrétní skladbu stravy, ale o prodejní a obchodní model. Zákazník si předplatí dodávku a dostává předem připravené a naporcované jídlo tak, aby — nedojídá-li se ničím jiným — omezil příjem energie a zhubl při zachování přiměřené nutriční hodnoty. Bývá často kritizována jednak z hlediska poměru cena/výkon, jednak kvůli kvalitě, a konečně proto, že vede k mechanickému, pasivnímu přístupu k dietě.

Makrobiotika: základem makrobiotické stravy jsou obiloviny (hlavně rýže) a zelenina, doplněné o menší množství luštěnin a rostlinných tuků. Není striktně vegetariánská, připouští se menší množství ryb. Nepřipouštějí se lilkovité rostliny (brambory, rajčata, papriky). Důležitá je jednoduchost kuchyňské úpravy, uměřené porce a důkladné žvýkání. Makrobiotická strava se filozoficky opírá o princip jin/jang a podobá se tradiční stravě Japonců. V Evropě a USA je populární od 60. let 20. století.

Paleo: dieta, která se snaží napodobit stravu lidí v paleolitu, starší době kamenné, tedy před 10.000 lety a dříve — před vynálezem zemědělství. Jde tedy o stravu lovců a sběračů. Připouští se zejména maso, ryby, vejce, čerstvá zelenina a ovoce, ořechy a semena, rostlinné oleje. Naopak špatně jsou všechny mléčné výrobky, obiloviny, luštěniny, brambory, veškerá průmyslově zpracovaná strava a také sůl. Tepelná úprava se připouští, stejně jako občasné výjimky a kompromisy. Příznivci paleo diety ji pokládají za prevenci většiny civilizačních chorob.

Slow-carb: dává přednost potravinám s nízkým glykemickým indexem. Ten udává, jak rychle se zvedne obsah glukózy v krvi po požití potraviny. (Glukóza je metabolicky přímo využitelný jednoduchý cukr, základní zdroj energie pro tělo. Štěpení většiny ostatních cukrů — např. řepného cukru nebo škrobu — vede ke glukóze, pouze fruktóza se také metabolizuje přímo, avšak specifickým způsobem — v játrech.) Nízký glykemický index má například zelenina, ovoce, luštěniny, ořechy, vejce, maso a ryby. Vysoký má mléko a nekvašené mléčné výrobky, většina obilovin, brambory, cukr, med apod. Občas přijatelný je černý chléb, celozrnný bulgur či indiánská rýže. Výsledem diety má být redukce váhy a celkové zlepšení zdravotního stavu. Podobá se dietě diabetiků. Dietu slow-carb poslední dobou zpopularizoval Tim Ferriss ve své knize Čtyřhodinové tělo.

Soylent: komerční umělá náhražka stravy navržená tak, aby nahradila veškeré ostatní potraviny. Obsahuje kombinaci uhlohydrátů, bílkovin a tuků s přídavkem vitamínů a dalších potřebných látek. Požívá se ve formě nápoje. V roce 2013 ji vytvořila a začíná dodávat firma Rosa Labs vedená Robem Rhinehartem. Financování ve výši 1,5 mil. USD získala formou úspěšné crowdfundingové kampaně, stejnou částku posléze vložil fond rizikového kapitálu Andreessen Horowitz. Názory odborníků, stejně jako dosavadní uživatelské zkušenosti, jsou velmi různorodé. Kromě zdravotních efektů (jež jsou zatím sporné) se v souvislosti se Soylentem zdůrazňuje i úspora peněz za potraviny a času s jejich nakupováním a přípravou.

Vitariánství (raw foodism): jen tepelně neupravené potraviny, obvykle pouze rostlinného původu, ale existují i varianty připouštějící živočišné produkty (vejce, mléko), anebo i syrové maso. Duchovním otcem je švýcarský lékař Maximilian Bircher-Benner (1867 – 1939), který mj. vynalezl a zpopularizoval jedno vitariánské jídlo, jež je dnes běžnou součástí jídelníčku většinové populace: mūsli.

[KALORIE] Kalorie (zkratka cal) je vedlejší jednotka energie. Vedlejší proto, že nepatří do soustavy SI. „Správnou“ jednotkou pro měření energie je joule (J). Historicky byla kalorie zavedena jako množství energie, které se spotřebuje k ohřevu jednoho gramu vody o jeden stupeň Celsia, což je velmi nevhodná definice, protože tato energie bohužel závisí na teplotě. To vedlo ke vzniku šíleností jako 4° kalorie, střední kalorie, mezinárodní kalorie atd. — číselně je to zhruba totéž, ale pro fyziku je taková měrná jednotka k ničemu. Dnes se kalorií většinou rozumí tzv. termochemická kalorie, která je definována opačně, přepočtem z joulů. Platí, že 1 cal = 4,184 J.

Když je řeč o výživě, mluvíme běžně o „kaloriích“, ale máme tím na mysli kilokalorie (kcal), tedy jednotku tisíckrát větší. Tak například 100 g syrové bílé rýže má energetickou hodnotu 350 kcal. Takové je množství energie, kterou tělo získá požitím a strávením dané potraviny. Na etiketách se energetická hodnota potravin udává většinou v kilokaloriích, někdy ale v kilojoulech.

[HACKER’S DIET] John Walker (*1950) je jednou ze zapomenutých postav softwarového byznysu. Před dávnými lety (přesně v roce 1982) založil Autodesk a je spoluautorem nástroje AutoCAD. Podle pamětníků byl skromnější a přátelštější verzí Steva Jobse. Roku 1994 svou firmu opustil — na tehdejší poměry slušně zámožný (několik desítek milionů dolarů), dnešní rychlí miliardáři by se tomu ovšem smáli. Opustil též celý obor a Ameriku, usadil se ve Švýcarsku a věnuje se od té doby svým rozmanitým a chaotickým zájmům, což lze sledovat na jeho webu Fourmilab (slovní hříčka, žertovná asociace na Fermilab, ovšem „fourmi“ je francouzsky mravenec; web je skvostně archaický, dokonce existuje ve „frame“ a „non-frame“ verzi, věřili byste tomu?). Jedním z těch rozmanitých zájmů je i výživa a hubnutí. Walker napsal knihu The Hacker’s Diet, která je volně ke stažení, případně ji lze číst ve webové verzi. Kniha poskytuje jednoduchý výklad a realistické rady jazykem přírodních věd a programování. Je velmi užitečná pro všechny, kdo se cítí být už předem zaskočeni kazatelským tónem některých dietetických příruček. Své praktické zkušenosti s Walkerovými doporučeními pěkně popsal programátor Jeremy Zawodny.

[POHYB] Když člověk, který váží 85 kg, půjde po dobu 1 hodiny rychlostí 4 km/h (tj. bez citelné námahy, ale bez loudání), spálí tímto pohybem kolem 250 kcal. (Odpovídá 35 g másla, nebo polovině balíčku polomáčených sušenek, případně jednomu velkému a jednomu malému dvanáctistupňovému pivu.) Když týž člověk poběží po dobu 1 hodiny rychlostí 10 km/h (běžný rekreační běh), spálí kolem 800 kcal (výsledky z různých kalkulátorů se mohou trochu různit). Když stejný běh absolvuje osoba, která váží 60 kg, spálí kolem 600 kcal. Záleží tedy nejen na době trvání aktivity a její intenzitě, ale také na vaší váze.

100 gramů čistého tuku má energetickou hodnotu kolem 850 kcal. Velmi zjednodušená úvaha proto říká, že chcete-li zhubnout o kilogram, musíte po dobu 10 dnů udržovat výdej energie o 850 kcal vyšší než její příjem. Reálné výsledky, zejména krátkodobé, bývají značně odlišné (oběma směry), a to ze dvou hlavních (a řady vedlejších) důvodů. Za prvé, tělo získává energii ze dvou hlavních zdrojů, z tuků a cukrů, přičemž cukry z potravy jako chemicky pohotovější zdroj energie se spotřebovávají přednostně. (Mluvíme jak o jednoduchých cukrech, tak o složených — tj. tvořících základ obilovin.) Tělo nepřepne ze spalování cukrů na tuky automaticky, musí k tomu pracovat ve správném režimu (mj. proto si běžci hlídají tepovou frekvenci, příliš vysoká nevede k poklidnému přepnutí na tuky, ale k ztrátě přísunu energie a rychlému vyčerpání organismu). Za druhé, tělesná hmotnost kolísá s aktuálním množstvím zadržené vody a to je dáno řadou špatně ovlivnitelných faktorů — proto nemá velký smysl vážit se denně.

Stejně jako spotřebované kalorie lze a je vhodné zapisovat i pohybové aktivity. To je snadné zejména při použití mobilních aplikací na telefonech s pohybovými čidly, k nimž patří třeba Runtastic (multiplatformní), RunKeeper (iOS a Android), Endomondo (multiplatformní) či Moves (iOS a Android). Použít lze také samostatné přístroje — sportovní trackery, jako například  Jawbone UpFitbitMisfit, Withings Pulse či Nike Fuelband. Nabídka softwaru i hardwaru se v současné době velmi rychle rozšiřuje.

 
© 067, s.r.o.
Děkujeme všem platícím čtenářům! Umožňují nám a našim autorům vytvářet 067 tak, jak dovedeme nejlépe.