Cestování jako neřest

Jako malé dítě mě hlídávala babička. Chodila se mnou do parku, a protože se jí nechtělo pořád běhat za batoletem, přišila mi kšandičky ke kalhotkám. Potom seděla na lavičce, za kšandy si mě držela a já běhala kolem. Samozřejmě: jakmile jsem uběhla pár metrů, kšandy se napnuly, já upadla na nos – a babička si mě za kšandičky přitáhla zpátky k lavičce, utírala mi slzy a krev a vlídně, trpělivě mě plísnila: „Dítě, dítě, pořád běháš a běháš, když víš, že stejně upadneš!“

Placený přístup

Tento obsah je dostupný pouze pro předplatitele. Nemáte-li předplaceno, můžete tak ihned učinit a během několika minut budete mít k dispozici spolu s ročním předplatným všechny dosud vyšlé články.

Máte-li předplaceno, přihlaste se prosím (vpravo nahoře) svým uživatelským jménem a heslem, které jste si nastavili při registraci.

Zapomněli jste heslo? Pomoc najdete také vpravo nahoře.

Pokud přece jen chcete pouze tento jediný článek, kupte si jej pomocí jednorázové platby.

Máte-li pocit, že zde něco nefunguje, jak má, můžete nahlédnout do FAQ a/nebo nás kontaktovat.

 
 
© 067, s.r.o.
Děkujeme všem platícím čtenářům! Umožňují nám a našim autorům vytvářet 067 tak, jak dovedeme nejlépe.