Setkání na téma Strach

„Strach ze smrti je jako touha po penězích. Všichni je máme, ale neradi o tom mluvíme.“ Slova Báry Rektorové zavibrovala potemnělým sálem, po zádech mi přeběhl mráz a uvědomil jsem si, že kdyby kvůli ničemu jinému, už jen kvůli těmhle dvěma větám stálo za to setkání na téma Strach uspořádat.

Nechoďme kolem horké kaše. Báru Rektorovou zná pražská podnikatelská a facebooková jako Sushiqueen – velice úspěšnou a charismatickou podnikatelku, dnes je však v téže komunitě známá ještě jinak: jako člověk, kterému byla diagnostikována nesmírně vážná nemoc a dokáže o tom mluvit.

Což má paradoxní následky. Báru mnozí sentimentálně oslavují, ale málokdo si nechá proniknout pod kůži to, co od ní slyší a co vidí. Nenapadlo vás to třeba taky? Co tady dělá ta ženská s hlavou vyholenou po chemoterapii, proč se mám nechat strašit takovou vyhlídkou, nemám snad svých starostí dost? Proč nesedí doma? Proč nám tak viditelně připomíná naši vlastní pomíjivost?

Jestli napadlo, nestyďte se za to. To z vás nepromlouvá buranství, omezenost, nesnášenlivost – to byste se za to totiž právě nestyděli. Promlouvá z vás strach. Ano, jsou věci, o kterých se nemluví, a nemluví se o nich hlavně proto, že o nich nechceme slyšet. Nechceme slyšet, že tahle báječná zdravá úspěšná holka jednoho dne přijela do nemocnice na vyšetření, které ani nebrala moc vážně – a rovnou ji odvezli na JIPku, auto zůstalo na parkovišti. Nechceme slyšet, že se to může stát komukoli z nás – za deset let nebo zítra. Nechceme vědět, co se děje v Aleppu. Nechceme slyšet o skutečných nebezpečích, nechceme slyšet o strachu druhých. Je to přirozené. Jenže to není udržitelná strategie. Když strčíte hlavu do písku, přestanete, pravda, nebezpečí vidět. Ono vás však ne. A vy to víte a ničí vás to.

Strach může být i konstruktivní, může motivovat k velkým a důležitým věcem. Ale až poté, co ho dostaneme pod kontrolu! Do té doby zaslepuje, ohlupuje, ochromuje. Když jsme mu vystaveni dlouhodobě, třeba i v nízké intenzitě, změní nás v něco menšího a horšího.

Ano, má rád, když o něm vystrašeně mluvíme, to ho posiluje; nemá ale rád, když o něm přemýšlíme. To ho zabíjí.

Dobrá, patos stranou, ale existují dobré důvody, proč společně přemýšlet o strachu. Proto jsme si ho vybrali jako téma úplně prvního, vysloveně experimentálního setkání autorů a čtenářů magazínu 067. Měl jsem z něj, nu ano, strach. Akcí podobného druhu se dělá moc a moc, mnohé z nich jsou dobré, dokážeme k nim přidat další, aby se neztratila? Aby z ní lidé odcházeli s pocitem, že to k něčemu bylo?

Návštěvníci přišli, to jsme zařídit dokázali, poskytli nám důvěru na úvěr, toho si vážíme. A odcházeli s pocitem, že to k něčemu bylo; to zařídila Bára Rektorová.

Nejen ona, samozřejmě, přestože její slova se asi zaryla nejhlouběji. Měli jsme tam sedm vystupujících, každý hovořil o jiném strachu, jinými slovy, k jiným částem mozku. Skvěle se doplňovali.

Byli to kromě Báry:

  • Silvie Lauder o strachu žen, který muži neznají – z nerovnosti, z fyzického ohrožení, z domácího násilí, ze znásilnění;
  • Psychiatr Petr Mistoler o fobiích (a vyrobil k tomu pěknou prezentaci, kterou pak nepoužil);
  • Hlavní postava jednoho našeho článku, „Ester“ – o tom, co se stane, když je člověk transgender, zároveň chce dělat vrcholový sport a mít normální život;
  • Přemysl Souček o tom, že sice platí, že nejlepší obrana ve rvačce je útěk, ale někdy to nejde a je potřeba se násilí postavit;
  • Martin Weiss o tom, co bude po Trumpově zvolení s Amerikou (a přidal k tomu odkaz na důležitý článek);
  • Ondřej Soukup o tom, čeho se bojí Rusko a s čím si máme v této souvislosti dělat starosti my;
  • Osmá ze sedmi, Dana Drábová, se musela pro nemoc omluvit, poslala však svůj příspěvek písemně a my ho s radostí zveřejňujeme.

„On to pak už není strach,“ řekla Bára Rektorová o smrti. „Je to, jako když vám seberou nedočtenou knížku a vy se nedozvíte, jak to dopadne.“

Všem nám ji jednou seberou. Zkusme se do té doby dočíst co nejvíc, ať je ta lítost menší. A zkusme se do té doby co nejmíň bát.

::


Za pomoc s akcí Setkání na téma Strach děkujeme

  • společnosti NEWPS.CZ za sponzoring akce;
  • coworkingovému prostoru Node5 za výborné služby;
  • Ludmile Kasalové za výbornou kávu;
  • a všem účastníkům!
 
 
© 067, s.r.o.
Děkujeme všem platícím čtenářům! Umožňují nám a našim autorům vytvářet 067 tak, jak dovedeme nejlépe.