Vězeňské kérky, mafošská parole

Řeč symbolů zaměřená na podsvětí. Moc se u nás o tom neví. Tetování je často oknem do duše kriminálníka. Jeho pohyby či slang významnou součástí sdělení. Barbora Vegrichtová z policejní akademie a soudní tlumočník ruštiny Miroslav Grossmann o tom vědí své. Ona teď publikovala knihu Symbolika kriminálního tetování, on umí tajnou řeč mafiánů zvanou feňa. 

Barbora Vegrichtová (38): Narodila se v Praze. Dříve působila u bezpečnostních sborů. V současnosti je akademickým pracovníkem Policejní akademie se specializací na projevy radikalizace, extremismu a symboliku kriminálních subkultur. Vyšly jí dvě učebnice o extremismu a kniha Symbolika kriminálních tetování. Velmi se zasazuje o to, aby akademici úzce spolupracovali s praktiky v terénu. 

Miroslav Grossmann (69): Narodil se v Brně, léta pracoval v nakladatelství Svoboda, poté se zabýval zahraničním obchodem s Ruskem a Běloruskem. Když mu kamarád z dětství a policista zavolal, jestli by přeložil výpověď rusky mluvícího kapsáře, začala jeho kariéra tlumočníka. Stínový ruský jazyk feňa se učil za pochodu. Poté, co se jeden odsouzený ohradil proti jeho překladu, tedy použití významů z feni, došlo mezi nimi až k akademickému rozhovoru a kriminálník ho nakonec upozornil na novou publikaci o feně, což mu zvýšilo odbornost. 

Máte tetování, mluvil jste někdy feňou jen tak s přáteli? 

BV: Přesně na tuhle otázku se mě ptají ve věznicích všichni. Mám, ale nechci ho z osobních důvodů ukazovat. Je na intimnějším místě. Nicméně jde o důkaz, že nemám vůči tetování předsudky. Rozhodně neplatí, že má každý potetovaný kriminální sklony. 

MG: S přáteli u vína si většinou povídám česky. Při práci musím přiznat, že feně rozumím. Není ale moc chytré hned prozradit, že ji znám. Jednou jsem tak v diskuzi ruskojazyčných na baru, kteří nevypadali moc přívětivě a mluvili hodně potichu, zaslechl slovo fonar. V běžné ruštině jde o baterku či svítilnu, ale já věděl, že se domlouvají na podvodu. 

Je vidět, že jsou tyhle specializace pro vás i velké koníčky. Jak jste se k nim dostali?

MG: V roce 1992 jsem si při cestě do běloruského Minsku koupil knihu, která obsahovala nejen slovník feni, ale i katalog kriminálního tetování. Byla to tématika, o které se od konce dvacátých let minulého století v Sovětském svazu vůbec veřejně nepsalo. Věnovali se jí pouze policejní specialisté. V devadesátých letech byl v Rusku enormní zájem o celou kriminální subkulturu, mimo jiné se pořádaly veřejná čtení povídek psaných feňou. 

BV: Víte, v roce 2005 Mirkovi vyšla útlá brožurka Ruskojazyční, kde byly i ukázky hierarchického tetování tamních mafií. Tehdy u nás o tom byly informace takřka nulové. Zabývám se profesně extrémismem a terorismem, kde mě zajímá propaganda. Její součástí je image a symbolika. Symboly nalézáme všude. Může to být obraz, gesto, melodie, barva a často i kombinace prvků. Zahájení zkoumání tohoto fenoménu v kriminální subkultuře se úplně nabízelo. 

Co všechno na sebe může člověk s kriminální minulostí kérkou, mluvou těla či slangem prozradit? 

BV: Je to nesmírně významný specifický znak. Většina odsouzených či recidivujících kriminálníků skrze tetování něco světu říká. Je to poselství, je to vzkaz. Když se policista anebo dozorce setká s recidivistou, který má vytetovanou zkratku A. C. A. B. a zná význam, může mu to hodně pomoci. Znamená to „All Cops Are Bastards“, tedy „Všichni policajti jsou parchanti“ a písmena si nechávají vytetovat většinou hodně problémoví jedinci.

Řada odsouzených obdivuje gangy, tíhne k radikálnímu smýšlení, extrémismu. Prostřednictvím tetování si pak posilují vnitřní soudržnost, kolektivní identitu. Jde o celou skupinu proměnných. Dost často jsem se setkala s tím, že si vězni nechali vytetovat své číslo odsouzeného. To si pak nosí z věznice do věznice, protože se nemění.

Celkem zajímavou oblastí jsou tetování narkomanů. Jde o abstraktní motivy závislosti na droze či portréty osobností proslulých závislostí, jako byli třeba Kurt Cobain, Jim Morrison a další. Setkala jsem se i s vytetovanou varnou pervitinu. Někteří mají pro lepší zapamatování potetované místo nejjednoduššího přístupu k žíle.

MG: Když si třeba ruskojazyčný hned po zadržení dává i bez výzvy sám stále ruce za záda, svědčí to o faktu, že ve své domovské zemi na východě už ve vězení byl. Do protokolu o tom samozřejmě lže, ale tohle ho usvědčí. Gesto je naučené a jen těžko odnaučitelné. Je to okamžitá reakce. Když pochopí, že udělal chybu, většinou přizná mnohem víc, než měl v úmyslu.

Jednou se mi stalo, že chtěl vyšetřovatel u dvou obviněných zjistit jejich podíl na loupežích a zvolil konfrontaci. Při překladu jsem si u jednoho všiml, že zkřížil ukazovák s prostředníkem a druhý to udělal po něm. Znamená to, že se vše řekne obráceně, prostě se bude lhát. Byl jsem z toho paf a nevěděl, co dělat. Sepsal se protokol a před podpisem jsem do něj doplnil, že bylo použito tohoto gesta. Všichni to podepsali. Vyšetřovák tím sice nezjistil, kdo do toho byl víc zapleten, ale minimálně se dozvěděl, jak to určitě nebylo. 

BV: Tohle je velmi důležité, protože člověk může vyloučit jednu z vyšetřovacích verzí, která by ho mohla zavést na falešnou stopu. Tetovaní se většinou podílejí na různých typech trestné činnosti. Odborníci jako kasař nebo kapsář, jak je známe z Hříšných lidí města pražského, už tak dnes nefungují. Má kniha o tetování je sice strukturovaná do kapitol, ale u odsouzených najdete tetování z různých kategorií. Jeden třeba bere drogy, dealuje, vykrádá byty a tak. Tetování je jen jedna z mnoha indicií a je třeba ji dát do souvislostí. 

MG: Dobrá znalost feni je zase známkou určitého zařazení do hierarchie. I v našich věznicích se našly učebnice feni, což signalizovalo, že jejich majitelé jsou velmi často už rozhodnutí pro kriminální kariéru. Řeč a gesta jdou ruku v ruce. Takže třeba poklepání na rameno znamená bacha, je tady bachař, policajt nebo donašeč. 

Jaké jsou v tom rozdíly mezi muži a ženami? 

MG: Pokud se týká ruskojazyčných zločinců, neznám případ ženy, která by hovořila feňou. Nesmíte zapomenout, že Sovětský svaz byl hlavně pravoslavný či muslimský svět, přestože komunisté náboženství potírali. U nás bylo hodně ruskojazyčných skupin z Kavkazu, kde nepřipadalo v úvahu, že by žena byla kápem. Ženy však používají určité termíny. Nejde už o feňu, ale o mládežnický slang, který se průběhem devadesátých let s feňou do jisté míry spojil. 

BV: Mám zmapovanou i největší tuzemskou ženskou věznici ve Světlé nad Sázavou. Tam je zhruba devět set žen. U nich jsou rodina a dítě přece jen většími záchytnými body, což je vidět i na tetování. Třeba data narození, jména, dokonce i podle fotografie okopírované obličeje dětí. Hodně jsem u nich zaznamenala drogová tetování, o kterých jsme mluvili. Často mají vytetovaná nihilistická hesla jako Život je jinde, Mě může soudit jen Bůh anebo Je vyšší spravedlnost než pozemská. Také jsou mezi nimi radikálky. Pravicoví extremisté obou pohlaví mají na sobě hesla jako třeba SS, Heil Hitler, Ein Volk, ein Reich, Es kommt der Tag a tak dále. Levicoví zase No pasarán, Anarchie je matkou odporu, Vlastnictví je krádež, Good Night, White Pride a podobné. 

Proč se u nás tyto specifické znaky nepoužívají na identifikačních kartách či při lepším popsání hledané osoby? 

BV: Tetování se jako zvláštní markant uvádí. Trochu mě ale mrzí, že se moc nepřihlíží k obsahové analýze tetování. Moc se nezkoumá, co to znamená. Když je vyhlášeno pátrání, tak se o tetování mluví, ale už se neřekne, co tam dotyčný má. V USA, kde mají velmi dobrý archiv symbolů pouličních či motocyklových gangů, je důležité i toto hledisko. U nás se na to moc nehledí.  

MG: Myslím si, že byste mezi soudními znalci nenašel ani jednoho, kdo by se na tyto věci specializoval. 

Pod pojmem Valdická kérka si představím nějakou příšernou patlaninu. Změnilo se to? 

BV: To víte, že ano. Jestli se někdo domnívá, že je prostředí věznic svět izolovaný od vnějších vlivů, tak je na omylu. Cestičky se vždy najdou. Tetování ve vězení je zakázané. Kdo ten zákaz poruší, dostane kázeňský trest. Nicméně to nikoho moc netrápí. Vždy se odsouzených ptám, které tetování bylo první a chci vědět více. Někdy se ale tetuje pod vlivem drog či alkoholu a kvalita není nic moc. Občas si to vězni vytetují sami. Některé vězeňské kérky byste ale od tetování z profesionálních salónů těžko rozeznal. Ve většině věznic jsou i profesionální tatéři. Strojky, barvy a kontraband lze do vězení pronést. Praxe, kdy se roztavil podpatek od pantofle, rozmíchalo se to s očními kapkami a tetovalo se, už spíše umírá. 

Jak feňa vlastně vznikala? 

MG: Má své počátky v době carského Ruska, ale dnes už obsahuje sedmadvacet tisíc slov a slovních spojení. Po rozpadu SSSR feňa výrazně ovlivnila ruský mládežnický slang, řada termínů je užívána souběžně. Příkladem může být termín musor s významem policista či bachař. Málokdo však zná původ toho termínu. Před sto lety se totiž moskevská kriminálka nazývala Moskovskij ugolovnyj sysk, tedy zkratkou MUS. A snad i proto, že smetí je v ruštině musor, získala tak feňa i ruský mládežnický slang jeden ze svých nejfrekventovanějších výrazů. Mládežnický slang se těší velké oblibě i u studentů ze středoasijských republik. Spolu s ruskojazyčným zločinem a se studenty se feňa po rozpadu Sovětského svazu rozšířila prakticky do celého světa.

Jedním z hrdinů zajímavého dokumentu Zločinci podle zákona byl Vitalij Demočka alias Bondar, šéf organizace Podstava v Ussurijsku. Podle svého života pak natočil televizní seriál, takovou reality show jménem SPEC a stal se vlastně filmovou hvězdou. Existuje ještě dnes hierarchie ruské mafie, jejíž hlavou je vor v zakoně? 

MG: V době rozpadu Sovětského svazu pokrývaly organizované kriminální struktury celé území východní velmoci. Vor v zakoně představoval vrchol kriminální moci na určitém teritoriu. Pravidelná roční setkání jednotlivých šéfů z celého Sovětského svazu, takzvaná schodka, přijímala zásadní rozhodnutí, která byla schopna prosadit. Jejich základnou byla šedá ekonomika zaměřená na výrobu nedostatkového zboží. Zisk a daně jim šly do vlastních kapes. Sovětská bezpečnost měla dobré povědomí o činnosti kriminálníků, ale reálně to nikdo neřešil. Právě kriminální struktury měly tedy skutečný zájem na zachování Sovětského svazu. Jeho rozpad znamenal začátek konce systému vorů v zakoně. Jejich doba měla svůj vrchol v posledních letech existence SSSR.

Se začátkem nového století přišel nový typ ruskojazyčného zločince. Ten má vysokoškolské vzdělání, zná několik jazyků, je schopen se pohybovat v ekonomických systémech a ty dlouhodobě tunelovat. Není mu sice cizí násilí, ale používá ho hlavně jako prostředek „ekonomického podnikání“. Systém vorů v zakoně se snažil zachránit se expanzí do zahraničí, ale byla to marná snaha. Soumrak doby vorů v zakoně je v Česku spojen s příznačnou událostí. Andranik Soghojan, který byl takto nálepkován, si objednal nájemného vraha, který si pak dvakrát spletl oběť.   

BV: Legenda vora v zakoně nicméně stále žije. Ta pověstná hvězda na přední části hrudníku a kolenou, což znamená nepokleknout před autoritou, nepokořit se, je populární. U notorických kriminálníků je to velmi časté. V současných věznicích se kombinují východní a západní vlivy. Zažila jsem odsouzeného, co měl vytetované hvězdy vora v zakoně a současně symboly typické pro americké pouliční gangy. Přesně věděl, co je co. 

Neříkejte mi, že systém vorů v zákoně nezůstal zachován alespoň v klanové společnosti Kavkazu? 

MG: Po rozpadu SSSR korunovace vora v zakoně sice probíhala v Moskvě, ale co si vzpomínám, snad nikdy nešlo o etnického Rusa. Je však pravda, že někde rozpad těchto struktur trval déle. Ostatně v Gruzii museli přijmout zákon, že být vorem v zakoně je trestné.  

Evropští ministři spravedlnosti se shodují, že k radikalizaci islámských extremistů dochází velmi často ve věznicích. Co o tom víte? 

MG: Je třeba si uvědomit, že asi třetinu bojovníků Islámského státu tvoří ruskojazyční, většinou původem z Kavkazu a středoasijských republik. Ostatně už mimo svá teritoria zaútočili. Ruskojazyční z Kavkazu Tamerlan a Džochar Carnajevovi nechali v roce 2013 vybuchnout dvě bomby vyrobené z tlakových hrnců naplněných hřebíky a kuličkami z ložisek v cíli Bostonského maratonu, což zabilo tři lidi. Jeden z nich pak ještě zastřelil policistu.  

BV: Pro zločince má Islámský stát romantický nádech. Berou ho z hlediska síly, moci či rebelství. Opravdoví islámští extrémisté a teroristé zase sami sebe ve vězení nepovažují za kriminálníky, ale za politické vězně či válečné zajatce. Ostatně to o nich šíří i extrémistická propaganda. A právě oni šíří tyhle ideje ve svém okolí.  

Viděla jste nějakou kérku se symboly Islámského státu? 

BV: Zatím ne, ale ten obdiv k džihádistům jsem zaznamenala. Pro recidivisty jsou třeba vzory Timothy McVeigh, který byl v roce 1995 spoluzodpovědný za bombový atentát na federální budovu v Oklahoma City, při němž zahynulo sto šedesát osm lidí, anebo Robert J. Mathews, vůdce militantní skupiny bílých nacionalistů The Order. Jejich portréty si klidně nechají vytetovat na hrudník. Už z podstaty islámu by mělo být tetování člověka či zvířete zapovězeno, ale u zahraničních bojovníků Islámského státu a jiných skupin to není tak striktní. 

Ve filmu Tetovaný s Jeanem Gabinem má na zádech vysloužilý legionář tetování od Amedea Modiglianiho. Jakou jste viděla nejoriginálnější kérku? 

BV: Některá tetování jsou velmi originální a působivá. Viděla jsem velká tetování z Asie, trojrozměrné tetáže, anebo ty s luminiscenčními efekty. Žádného Modiglianiho, Kupku anebo z žijících, aby to byl originál, třeba Jirků či Bolfa. Nicméně třeba preparované kůže s tetováním členů japonské mafie Jakuzy jsou předmětem dědictví. Tolik si jich váží, že je občas zahrnou i do závěti a tetování se dědí z generace na generaci. Ostatně v Národním muzeu zase máme tetáže z doby první světové války. 

Vy jste se dostal k nějakému filologickému drahokamu?

MG: Před léty jsem se setkal s velmi podivným dívčím křestním jménem Dazdraperma. Pátrání bylo nakonec úspěšné, Dazdraperma je složené zkratkovité slovo znamenající "Ať žije první máj" a patřilo ke jménům, která byla populární zhruba před sto lety v Sovětském svazu. Ze stejné studnice je i něžné dívčí jméno Ninel, obráceně Lenin, anebo dodnes užívaný Vladlen, tedy složenina z prvních písmen revolucionářova jména.

Objevit nový druh tetáže u nepopsaného gangu, promluvit si s vězni v nejstřeženější ruské věznici Černý delfín, nevím… kdybyste mohli mít jedno profesní přání, jaké by bylo? 

BV: Sním o tom, aby tyhle poznatky pomáhaly i v profesním životě. Říká se tomu transfer do praxe. Nechci, aby akademické prostředí bylo izolované. Jestliže to někomu zachrání zdraví, budu maximálně spokojená. Už zmínění nositelé zkraty A. C. A. B. můžou být opravdu hodně nebezpeční. Člověku by se v jejich přítomnosti měla rozsvítit červená kontrolka v hlavě, což posílí pud sebezáchovy, a to by mohlo být pár klíčových vteřin na správnou reakci třeba na případný útok či agresivitu.

MG: Chtěl bych se dostat do Erbenovy pohádky Zlatovláska. Jak si v ní Jiřík uždíbne z úhoře nebo hada a najednou rozumí řeči zvířat. Kdyby to bylo u cizích jazyků a u feni obzvlášť, tak snadné, tak bych kousek ryby spolkl, i když je nejím. O hadech nemluvě. 

::

foto archiv Barbory Vegrichtové

 
 
© 067, s.r.o.
Děkujeme všem platícím čtenářům! Umožňují nám a našim autorům vytvářet 067 tak, jak dovedeme nejlépe.