Editorial

Epigenetika – teorie, podle níž se mohou dědit některé získané znaky – byla dlouho pokládána za nevědeckou a dodnes je často zneužívána pseudovědci. Zároveň jsou však prokázány její reálně existující mechanismy, které nespočívají ve změně DNA, ale v jejím dodatečném ovlivňování. Životní podmínka a osudy jednotlivců se tak opravdu mohou přenášet na potomstvo. S podobnými tvrzeními je nicméně zapotřebí zacházet velmi opatrně.


Marta Blanc Jakobcová: Lešení

A právě tak postupuje Vojtěch Pišl ve svém článku Epidemie osamělosti.

„Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení,“ varoval Mojžíše Hospodin. Současná věda dokládá, že se nejednalo o planou hrozbu. Někteří psychologové popisují několikagenerační zpracovávání traumatu v rodině. Pro ty, co preferují „tvrdou vědu“ máme i biologické důkazy. Ty jsou ještě pesimističtější: žádné očištění po čtvrté generaci nepřináší; trpět podle nich můžeme až do skonání věků, nebo než se vyléčíme, ukazují výsledky epigenetických výzkumů.

Marian Kechlibar pokračuje v popisu toho, jak se krátce po druhé světové války rozpadla antihitlerovská koalice, jak přešla ve studenou válku a ta několikrát bezmála v horkou. Jedním z krizových bodů byl vždy Berlín.

Ačkoliv si ani Spojenci, ani berlínský starosta Ernst Reuter, nebyli úspěchem svého plánovaného vzdušného mostu jisti – převažovala spíše skepse – nechtěli vydat západní sektory Berlína protivníkovi jen tak. Psychologický dopad celé krize na Evropu i zbytek světa byl obrovský. Do čela operace byl postaven brigádní generál Joseph Smith – dosti riskantně, protože Smith neměl s podobnými akcemi žádnou praktickou zkušenost. Dvacátého šestého června 1948 se pak prvních 32 letounů C-47 vydalo směrem na Berlín. Místo bomb nesly mléko, mouku a léky; místo smrti naději na život.

Co mají dělat manažeři, aby odváděli dobrou práci? V čem vůbec jejich práce spočívá? Na tohle téma si můžete přečíst mnoho radostných slov a vzdušných zámků – ale ne u nás. Rozhovor Přemysla Součka s koučem Petrem Sedláčkem si nebere žádné servítka, jak je patrné už z jeho názvu.

Firemní hodnoty velmi často opravdu jsou kecy, které jsou zaměstnancům jedno. A je to veliká škoda. Existuje jeden zajímavý výzkum, který srovnává tři druhy firem: ty, které žádné hodnoty nemají, ty, které je mají, ale nechovají se podle nich a ty, které hodnoty mají, ale řídí se jimi. Ukázalo se, že firmy bez hodnot dosahují lepších výsledků než firmy, které je mají jen na papíře. Firmy, které žijí své hodnoty, pak vycházely nejlépe.

Hezké čtení!

 
© 067, s.r.o.
Děkujeme všem platícím čtenářům! Umožňují nám a našim autorům vytvářet 067 tak, jak dovedeme nejlépe.