113 | 4. červenec 2018

Editorial

Anglie dlouho doplácela na kontinentální Evropu. Odváděla na její potřeby a výstřelky závratné sumy peněz, dokud se nevzbouřila. Její vedení však vzpouru špatně naplánovalo a načasovalo. Výsledkem byl jeho pád, výměna mocenských garnitura nakonec definitivní porážka spojená se změnou celého společenského řádu. Ne, to není řeč o Brexitu, ale o dějinných zvratech v jedenáctém století, kdy se v jediném roce Anglie zbavila skandinávských Vikingů a vzápětí podlehla jejich porománštěným příbuzným – Normanům.


Marta Blanc Jakobcová: Vrstevnice

O historických souvislostech těchto pozoruhodných změn a o muži, který stál uprostřed nejbouřlivějšího dění – Haraldu Godwinsonovi – píše v dalším ze svých esejů Marian Kechlibar.

Král Ethelred, kterého ani nejmilosrdnější kronikáři nemohli označit slovem „bojovník“, se ze situace rozhodl vyvléci tím, že Dánům zaplatí tribut, danegeld. Dánští piráti chtěli za svůj odchod deset tisíc liber a také je dostali . Takové podmínky ovšem prakticky zaručují, že za chvíli se někdo vrátí pro další výpalné, a tak se i stalo.

Ruská mafie je starší než moderní Rusko, ba dokonce starší než jeho předchůdce, Sovětský svaz. Většinou dovedla jít s dobou a přizpůsobit se politickým zvratům. Tím vznikala podivná, nečekaná, ale velmi efektivní spojenectví. Mluvit o nich nahlas se v Rusku příliš nedoporučuje. Situaci ve svém článku mapuje znalec ruských poměrů Ondřej Soukup.

Staří kriminálníci byli náhle v menšině. Na scénu přišla třeba solncevská skupina, známá i z pokusu o proniknutí do Česka, jejíž šéfové nikdy předtím nebyli za mřížemi. Což jim nikterak nevadilo povraždit několik desítek svých oponentů. Zrodil se tak eufemistický termín autoritativní podnikatel (avtoritetnyj predprinimatel), označující člověka, který má kromě jiného i legální byznys, ale pokud je potřeba, dokáže sáhnout v podnikání k metodám za hranou zákona.

Dvěma převládajícími společenskými systémy moderní doby byly – a víceméně stále jsou – kapitalismus a (více či méně marxistický) socialismus. Existují však i jiné možnosti. Jedna z nich se osvědčuje v praxi, byť v malém měřítku. Popisuje ji Tomáš Koloc.

Zatímco marxistická teorie je v drtivé většině vázána na vynuceně materiálně rovné státní zřízení, sociálně trojčlenné rovnosti v její původní podobě je dosahováno na úrovni paralelních polis (podniků a komunit) bez mocenské podpory v podobě změny státního zřízení. Je tomu tak proto, že základní podmínkou fungování všech sociálně-trojčlenných subjektů je naprostá dobrovolnost vstupu, účasti a výstupu každého zúčastněného z daného projektu v čase dle jeho vlastního rozhodnutí.

Hezké čtení!

 
© 067, s.r.o.
Děkujeme všem platícím čtenářům! Umožňují nám a našim autorům vytvářet 067 tak, jak dovedeme nejlépe.