Editorial

Svět, v němž žijeme, často vypadá nesrozumitelně. Tak je tomu vždy v přechodné době, kdy jedna pravidla přestávají platit a druhá ještě nejsou známa. Pokud jde o ekonomiku, je to přesně náš případ. Zásadní podíl na naší nejistotě mají digitální technologie. Máme pro vás tip na dobrou knihu, která by mohla mlhu trochu rozptýlit.


Marta Blanc Jakobcová: Povrch stromu

Jejím autorem je Tim O’Reilly, vydavatel, pořadatel konferencí a zkušený komentátor dění v Silicon Valley. Kniha se jmenuje – nelekněte se! – krátce a jednoduše: WTF.

Nick Hanauer podotýká, že jsme zapomněli spoustu pouček, které nám předala tvrdá škola života dvacátého století, například že zaměstnanci jsou zároveň spotřebitelé a že pokud nebudou pobírat spravedlivý podíl na firemním zisku, nebudou si moci mnohé výdobytky průmyslu dovolit. Naše ekonomika stále častěji produkuje příliš mnoho zboží a služeb, jež si může dovolit jen zlomek společnosti, zatímco ostatní jen přihlížejí s nosem přitisknutým k výkladní skříni. Nedávná studie, jejíž autoři analyzovali údaje (na bázi čárových kódů) o maloobchodních prodejích ve Spojených státech v letech 2004 až 2013, ukázala, že v daném období došlo ke znatelnému zvýšení rozmanitosti produktů určených vyšším příjmovým skupinám a také ke snížení míry inflace těchto produktů ve srovnání se zbožím pro zákazníky s nižším příjmem. Čím víc se trh točí kolem potřeb lidí s vyšším disponibilním příjmem, tím více se rozevírají nůžky nerovnosti.

Na nekonvenčně pojatý životopis T. G. Masaryka navazuje Tomáš Koloc svým obsáhlým medailonkem dalšího československého prezidenta v pořadí, tedy Eduarda Beneše.

Se Šmeralem se Beneš později dvakrát dostane na opačnou stranu barikády: nejprve v roce 1915, kdy Šmeral jako austroslavista udá rakouské policii pobyt ženy tehdy už „emigrantského vlastizrádce“ Beneše, podruhé v roce 1921, kdy Šmeral z Kladna zorganizuje rudou revoluci a založení Československé republiky rad, a Beneš jako premiér rebelii tvrdě potlačí.

Nouzové přistání malého letadla a hrubá nekázeň jednoho kurýra pozměnily dějiny Evropy. Popisuje to Marian Kechlibar.

Protože v Berlíně si stále nebyli jisti, jak velká část informací skutečně unikla, německý vojenský atašé v Bruselu byl ihned vyslán, aby si s oběma zajatci promluvil. Belgičanům se ale majora Reinbergera povedlo zmanipulovat do přesvědčení, že zbytky papírů jsou nepoužitelné – zkušený vyšetřovatel mu při výslechu kladl otázky, které naznačovaly, že zachovaný text nedává Belgičanům smysl. Reinberger tedy vojenskému atašé von Papenheimovi upřímně řekl, že všechno podstatné stihl zničit. To štábní generály v OKW trochu uklidnilo a Alfred Jodl přesunul den D zase dopředu, na patnáctého či šestnáctého ledna, podle toho, co se ukáže být výhodnějším.

Hezké čtení!

 
© 067, s.r.o.
Děkujeme všem platícím čtenářům! Umožňují nám a našim autorům vytvářet 067 tak, jak dovedeme nejlépe.