88 | 16. duben 2017

Editorial

Uprostřed velikonočních svátků stojí za to připomenout si, že leckde jinde je prožívají jinak než my. Pro nás jde především o dny volna, zatímco na Filipínách… ale to si přečtete v reportáži Jana Rychetského. Zcela vážně upozorňujeme, že připojené fotografie mohou působit nepříjemně až drasticky. Jiný kraj, jiná úroveň otrlosti. Ale uvědomme si, že i naše pomlázka se leckde bere jako čisté barbarství.

Marta Blanc Jakobcová: Nano

Reportáž Jana Rychetského popisující zážitky s filipínskými flagelanty se ostatně jmenuje Filipínská pomlázka.

Na Golgotě je následně ukřižováno ještě pár dalších zájemců. Přitom nejde o žádné eskamotérské představení. Hřeby jsou přibíjeny s chirurgickou přesností mezi kosti. Ve tvářích „Ježíšů“ se zračí nekašírovaná bolest. A dav krvežíznivců, kteří se dostali přímo pod kříže, křičí: „Další.“

Velikonoční téma najdete v i článku Mariana Kechlibara Víc než nic, který je jinak věnován epochálnímu vynálezu čísla nula. Jednou z hlavních motivací, proč v raném středověku zdokonalovat evropskou matematiku, byl výpočet data Velikonoc. Ten je překvapivě nesnadný a bez moderní aritmetiky neschůdný.

Bede si uvědomil, že Exiguův model neřeší „temnou minulost“: jak zapsat časové údaje, které Kristovu narození předcházejí? Vyřešil tento problém jednoduše tím, že začal počítat nazpátek: poslední rok před Kristovým narozením označíme 1 B.C, rok jemu předcházející jako 2 B.C. a tak dále. Tím vznikne řada roků ... 5 BC, 4 BC, 3 BC, 2 BC, 1 BC, 1 AD, 2 AD, 3 AD, 4 AD ... nebo, poněkud moderněji zapsáno: ... –5, –4, –3, –2, –1, 1, 2, 3, 4, 5. Tento kalendář používáme dodnes a je nám dodnes zdrojem problémů.

Přehled různých modelů sci-fi, literárních a filmových fantazií dospěl k těm podivnějším. Pavel Vachtl nám ukáže, že i snové světy Johna Cartera na Marsu, Lovecraftových Starších a baťovských astronautů od J. M. Trosky mají překvapivý společný motiv: tajemné paprsky a neviditelná záření.

Navíc, když to srovnáme např. se situací ve “verneovském” steampunku - ani každý steampunkový příběh neobsahuje zmínky o parních strojích. Ostatně parní lokomotivy jezdily po světě běžně až do osmdesátých let 20. století, tedy dlouho potom, co skončilo století páry. Na druhou stranu, podstatou steampunku je sice spíše viktoriánské prostředí obecně, avšak pára a parní stroje jsou jeho přirozenou a neodmyslitelnou součástí. Podobně není radno cestovat do fiktivního vesmíru plného oblud ohrožujících pinup krásky bez pořádného paprskometu či ochranného silového pole.

Hezké čtení!

 
© 067, s.r.o.
Děkujeme všem platícím čtenářům! Umožňují nám a našim autorům vytvářet 067 tak, jak dovedeme nejlépe.