Editorial

Možná vás ta otázka vyvede z míry, ale – chtěli byste umělou nohu? Samosebou nechtěli! Ledaže byste ji nutně potřebovali, v tom je ten háček. Protetické technologie běžného člověka nejen že nezajímají, ale většinou odpuzují a děsí. Jenže jednoho dne se mohou stát naší spásou. Proto dává smysl zajímat se o jejich pokrok. Je mimochodem dost uklidňující, dřevěná noha Johna Silvera nebo ruka zakončená železným hákem dnes už nehrozí. Vývoj směřuje k vysoce funkčním náhradám. I tak samozřejmě není o co stát.


Marta Blanc Jakobcová: Oko

Pokrok v protetice pro nás zmapoval Pavel Vachtl, když navštívil výstavu Člověk v náhradách v pražském Národním technickém muzeu.

Největším exponátem celé výstavy je léčebná hyperbarická/tlaková komora české provenience z roku 1985. V tomto oddělení však najdeme i mnoho ventilátorů, tedy dýchacích přístrojů. Mezi nimi zaujmou zejména železné plíce, ventilátor, který dýchal za mnoho lidí hlavně v 30. – 50. letech, např. při obrně. Také zde najdeme umělé cévní náhrady nebo vlastní cévní štěpy. Umělé cévy se začaly objevovat od roku 1954 – byly vyráběny z PVC nebo dalších plastických hmot. Významná pletená cévní protéza pochází z 90. let 20. století. Se srdcem jsou spojeny okludéry (dynamické uzávěry, oddělující srdeční komory), umělé chlopně či implantační čerpadla (umělá srdce) nebo kardiostimulátory (s pevným či proměnlivým rytmem). Ty měly své baterie umístěny nejdříve mimo tělo, po kompletní miniaturizaci zejména po r. 2000 je však možné kardiostimulátor i baterie umístit dovnitř hrudníku, kardiostimulátor přitom přímo do srdce – bez nutnosti existence elektrod. Zajímavá je i historie srdečních defibrilátorů. Nejdříve se mohly používat jen při otevřeném hrudníku, později fungovaly i přes hrudní koš.

Dřív jsme žili s odlišnými názory. V dnešní době žijeme s odlišnými fakty – dva lidé se často neshodnou ani na nejzákladnějších pravdách o světě kolem nás. Je EU demokratická instituce zlepšující náš život, anebo destrukce naší národní suverenity a stroj na zhoubná rozhodnutí? Co se vlastně stalo na Ukrajině? Narodil se Barack Obama v Keni, nebo na Havaji? A když se neshodneme v popisu faktů, jak se máme domluvit o čemkoli složitějším? Na tuto otázku se pokouší odpovědět ve své úvaze Bohumil Kartous.

Společenský diskurs se povážlivě rozpadá. Dochází k situacím, kdy se konstrukce sociální reality natolik liší od jiných, že jsou tyto světy navzájem takřka nekompatibilní, byť se odehrávají ve stejném fyzickém prostoru. To vede k neřešitelnému sporu o výklad toho, co je realita a přenáší se do společenského a politického života. V Matrixu, jenž měl donedávna díky relativní kontrole diskursu prostřednictvím jednosměrných médií podobu uceleného spektra, dochází k chybám. Vedle sebe rostou zcela nesourodé paralelní světy, hledající své politické vyjádření a zastoupení. Jenže demokracie, nebo vůbec dlouhodobá udržitelnost společenských systémů je založena na vnitřní kompatibilitě. Demokracie různých sociálních realit, které se vzájemně popírají, není možná.

Jak to, že se z jedné písničky stane světový hit a jiná propadne, když jsou skoro stejné? Je to otázka štěstí, namipulativního marketingu, nebo ještě něčeho jiného? Kniha Hitmakeři od Dereka Thompsona se kloní ke třetí odpovědi – tedy odpovědi složité, nejednoznačné. O to je samozřejmě zajímavější a užitečnější. Přinášíme z ní obsáhlou ukázku.

Reakce na Džungli před tabulí hraničila s hysterií – nejen mezi teenagery, ale také mezi jejich rodiči a politiky. Děti tančily v uličkách kin a pouštěli si skladbu ve svých autech. Deník Philadelphia Inquirer 17. května 1955 uvedl, že studenti na kolejích Princetonské univerzity soutěžili v tom, kdo píseň Rock Around the Clock ze svého pokoje přehraje hlasitěji. Kolem půlnoci se vyhrnuli na dvorky, zapálili plechové koše a prozpěvovali si při cestě po ulicích. Film byl mezitím v několika velkých amerických městech cenzurován. Starosta Memphisu ho znepřístupnil pro teenagery a zástupci Atlanty se film pokusili zakázat potom, co manželka radního řekla, že snímek ohrožuje „mír, zdraví, morálku a spořádanost tohoto města“.

Hezké čtení!

 
© 067, s.r.o.
Děkujeme všem platícím čtenářům! Umožňují nám a našim autorům vytvářet 067 tak, jak dovedeme nejlépe.