116 | 21. 8. 2018

Dnes je 21. srpna, kulaté výročí jedné z ošklivých událostí našich dějin. Nechceme ho připomínat nijak prvoplánově a kýčovitě. Našli jsme však formu vzpomínky, která podle nás dává smysl: rozhovor s jedním z hlavních protagonistů Pražského jara 1968. Rozhovor původní a dosud nikdy veřejně nepublikovaný: Přestože Ludvík Vaculík je již tři roky po smrti.

Zobrazit celý článek.

Marta Blanc Jakobcová: Dřevo

Staří Seveřané neznali trest smrti. Kdo se dopustil vraždy, měl šanci se vykoupit u příbuzných oběti weregildem, čili pokutou, která měla chybějícího člena rodu nahradit. Raně středověká společnost, která neustále žila v hmotném nedostatku a občas na pokraji hladomoru, dávala zajištění pozůstalých přednost před mstou za křivdu.

Přihlásit k účtu, nebo koupit tento článek.

„Milý Josefe!“ jsem kdysi napsala do prvního dopisu adresovanému spisovateli Ludvíku Vaculíkovi. Byla jsem sedmnáctiletou studentkou grafické průmyslovky, která právě dočetla Český snář a Chlapce. Vaculíkovy knihy mi tehdy doporučila školní knihovnice, která v průběhu mých středoškolských let usměrňovala můj literární výběr. Tehdy poprvé má zvědavost přerostla o zájem poznat skutečného autora literárních postav.

Přihlásit k účtu, nebo koupit tento článek.

Jsou vhodné a nevhodné chvíle. Čin, který může být ve správnou chvíli skvělý, se jindy zvrtne v katastrofu. Někdy je to předem poměrně jasné, častěji ale ne. Daniel Pink napsal knihu o umění načasování. Týká se všeho, co děláte, osobních i pracovních rozhodnutí. Jejím hlavním sdělením je, že načasování není umění, ale spíš věda.

Přihlásit k účtu, nebo koupit tento článek.

 
 
© 067, s.r.o.
Děkujeme všem platícím čtenářům! Umožňují nám a našim autorům vytvářet 067 tak, jak dovedeme nejlépe.