6 | 6. 2. 2014

Je tu náš první cestopis. Atypický, protože pochází z turistického zájezdu, na což se opravdu zaměřit nechceme. Jenže co se dá dělat, do Severní Koreje se prostě jinak nedostanete. A dostanete-li, nedostanete se zas odtamtud. Tímto také vítáme další ženu mezi autory — Yvettu Cíglerovou — a doufáme, že jich bude rychle přibývat. Článek Dana Deyla (v příštím čísle nebude vážně nic o Rusku) vám určitě pomůže lépe pochopit olympiádu. A pokud jde o můj příspěvek... sám bych potřeboval vysvětlit, jestli se máme těšit, nebo bát.

Zobrazit celý článek.

ilustrace Marta Blanc Jakobcová

Úvodem tohoto vyprávění musím upozornit, že Severní Korea je pro běžného turistu země neuchopitelná, nepoznatelná a matoucí. Může za to paranoidní režim, který sleduje a kontroluje nejen vlastní občany, ale také všechny návštěvníky, a oběma skupinám dokonale znemožňuje jakoukoliv vzájemnou komunikaci. Veškeré mé dojmy a závěry jsou tedy ryze subjektivní a je velmi pravděpodobné, že jsou úplně mylné. V názoru na řadu věcí, byť viděných na vlastní oči, jsme se v naší skupině vůbec nedokázali shodnout a musím přiznat, že jsme zemi opouštěli zcela zmatení a nepoučení, pominu-li ovšem základní poznatek, že jakýkoliv totalitní, sebestředný a diktátorský režim je něco, co do slušné společnosti nepatří. To jsme ovšem jako bývalí občané socialistické země už dávno věděli.

Zobrazit celý článek.

Srp, kladivo a stogram vodky. Oficíři v kulatých čepicích, bumážky v azbuce, výplata v pneumatikách a játra víte kde (ještě stogram). Olga, Taťjana, Maria, Anastázie a Alexej — raději dvěstěgram. Rusové jsou zkrátka nemožní; Evropan jimi opovrhuje nejen rád a snadno, nýbrž také obvykle právem. Konstatovat fakt ruské nesnesitelnosti a zároveň ignorovat její příčiny je však luxus příliš drahý a nebezpečný. Přitom stačí pohled na mapu.

Přihlásit k účtu, nebo koupit tento článek.

Doba se mění — ano, kolikrát jsme to už slyšeli? Ale téměř vždy se pak skutečně změnila, jen si toho v každodenní rutině často nevšimneme. Vzpomeňte si třeba na život bez mobilních telefonů nebo koneckonců bez internetu — není to tak dávno. Byl hodně odlišný, že? Dnes přichází nový stupeň automatizace fyzické i duševní práce: inteligentní stroje, schopné převzít víc naší práce než dříve. Máme se radovat, nebo se bát? Ani jedna z těch reakcí není úplně od věci. Americký ekonom Tyler Cowen mluví jasně: Roste poptávka po špatně placené nekvalifikované práci a také po velmi dobře placené vysoce kvalifikované práci — ale ne po čemkoli mezi tím.

Přihlásit k účtu, nebo koupit tento článek.

 
 
© 067, s.r.o.
Děkujeme všem platícím čtenářům! Umožňují nám a našim autorům vytvářet 067 tak, jak dovedeme nejlépe.